Moje postřehy

Jsme bytosti toužící po lásce bez všech podmínek… Tu zažívá ten, kdo nelpí… To, co vytváří chtění, je strach… Pochopíme-li, že nikdy nemůžeme skutečně o nic přijít, že nikdy nic nemůžeme opravdu ztratit, přestaneme lpět na tom, jak by vše mělo být…

Není den bez konce tak, jako není láska bez zármutku ve světě kontrastů… Bolest, kterou nevědomostí zažíváme, přináší další možnosti otevření se většímu soucitu a lásce bez podmínek..., poznání...

Není konec, není začátek, vše se stále děje… Je pouze na nás, jak k tomu přistoupíme… Strach omezuje… strach svírá, strach nekonečně prodlužuje… Když se bojíme, dostáváme se do spirály nekonečného strachu a zase se opakujících konfrontací… Pak stojíme stále na počátku…

Nebojme se zcela otevřít všemu… Strachu, bolesti, pocitům marnosti, nesmyslnosti... Až to uděláme, pochopíme, jak velmi důležité to bylo pro naše poznání…

Vědomé prožívání pocitů nás otevírá skutečné opravdové lásce bez zábran, bolestí a strachů, protože je pak všechny známe a nebojíme se je prožít. Necítíme z nich strach, necítíme se jimi oslabeni… Necítíme se nejistí… Toto nám dává skutečnou sílu lásky, která obsahuje vše… Je všeobsažná… je celistvá… naplněná… Teprve tehdy jsme skutečně sví a nemůžeme být zraněni… Teprve pak přestaneme být jen na počátku… Pak se stáváme počátkem i koncem… Kruh se uzavřel…

Pamatujte, že nemusíte být přijatelní pro druhé... To není důležité. 
Co je důležité? Buďte přijatelní sami pro sebe, protože vy jste tím nejdůležitějším člověkem ve vašem životě... Jste tím středem života, ze kterého vše vychází i kam se vše také navrací... Když neumíte přijmout sebe samé takové, jací jste, jak to mohou umět ostatní?
Princip: Co vysílám, to se vrací... 
Takže co z toho plyne? Opět to známé heslo JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ... Nikdo jiný to za vás neudělá, kdybyste chtěli sebevíc... 

Osobně se nesnažím lidi kolem sebe měnit a nemám problém je přijmout takové, jací jsou, protože každý má právo být tím, kým je... 

Ovšem pokud se s někým setkáváte a vždy je z toho konflikt, kdy druhý vám vysvětluje, že má s vámi problém, a tak byste s tím měli něco dělat, protože je to vaše chyba, je to pro mne jasný signál toho, že tento člověk mne neumí přijmout takovou jaká jsem.

A pokud to neumí, pak vpořádku, má právo to tak mít, ale já mám právo ho nemít ve svém životě... Omezuje mne, když bych nemohla být sama sebou s lidmi, se kterými se přátelím... Je to pro mne příliš velká nesvoboda, příliš vysoká cena, kterou nejsem ochotna za přátelství platit.... Tak to mám já... Mrkající Mrkající

A jak to uděláte vy, je na vás.. Mrkající {#emotions_dlg.love}

Poslední dny jsem byla stažená hodně sama do sebe a tato skladba mne opět vrátila zpět… Nutí mne sednout a psát to, co slovo za slovem ke mně přichází… Nevím, pro koho z vás, ale vy si to jistě přeberete, kdo to potřebuje slyšet…

 Jsem tím, kým jsem, a to je to nejdůležitější… Ať člověk projde čímkoliv, vše je správně. To, proč to přišlo, ukáže až správný čas, kdy jsme na to připraveni. Ať se nám v životě stalo cokoliv, vše bylo načasováno a přišlo ve chvíli, kdy jsme to potřebovali. Všichni máme v sobě kompas, kterým bychom se měli řídit, ale ne všichni mu nasloucháme... 

Máme mylný pocit, že když budeme sami sebou, nebudeme správně pochopeni, a tak jdeme druhým naproti, abychom byli aspoň částečně úspěšní… 

V čem? No přece abychom zapadli, abychom byli přijatelní pro druhé- rodiče, partnera, přátelé, známé… 
Co je to přijatelnost? Přijatelnost není nic jiného, než že druzí schválí, že nás přijímají… Cena, kterou za to platíme, je ale někdy příliš vysoká… 

Vysoká cena? Co to je? No přece to, když ztrácíme sami sebe, přestáváme být tím, kým skutečně jsme a snažíme se narvat do šablony, kterou na nás chtějí napasovat ostatní… 

Opravdu chcete být tím, kým vás druzí chtějí mít, abyste s nimi mohli být? Opravdu chcete platit tuto cenu? A to, co za to dostáváte, jak dlouho to vydrží? Jak dlouho z tohoto uznání žijete? Den, dva, týden, měsíc, rok? A co pak? Co pak, až toto dojede? Co dalšího obětujete? Co dalšího v sobě popřete? Čeho vlastně všeho se musíte vzdát, abyste konečně pochopili, že pokud se vedle někoho musíte něčeho vzdát, je to příliš vysoká cena… 

Život není o vzdávání se, ale o přijímání… Pokud vás někdo neumí přijmout takové, jací jste, pak zvažte, jestli do vašeho života skutečně patří... ?

 

 Mnoho rodičů své své děti miluje, ale mnoho rozhodnutí vychází z jejich hlavy... Pocit zodpovědnosti je vede k tomu, že vědí lépe, co je pro jejich děti dobré. Sama jsem to dělala v dobré víře, že dělám to nejlepší... Když jsem si to uvědomila, přestala jsem to dělat a nechala na nich, aby se sami rozhodovali. Dnes máme skvělý vztah... Mnozí rodiče si stále neuvědomují, že pokud děti nenaučí svobodě volby v každém rozhodnutí a následnému přijetí z něho plynoucího důsledku, bude stále mnoho těch, kteří nepřijali plnou odpovědnost za svůj život. Pak dle toho mnoho věcí vypadá... Konám-li jako rodič z opravdové lásky, pak nechám své díte udělat chyby, ze kterých se poučí... , dám mu pocit jistoty, že stojím při něm, protože chybovat je lidské... Pak je to vztah postavený na důvěře a lásce.

Žádný rodič nemůže selhat, pokud svému dítěti dává lásku a důvěru. Je to dar, kterou dítě cítí jako podporu, že svůj život zvládne... Strach dítě oslabuje, protože mu tím sdělujete, že nevěříte v jeho schopnost vše zvládnout... Je to jako podkopávat mu nohy. I když si to jen myslíte..., nereagujeme na to, co lidé dělají, ale na jejich energii, kterou vysílají a kterou z nich vnímáme...

Lidé se mne stále ptají, jak mají rozklíčovat, co jim daná situace zrcadlí... Já to snad asi fakt budu muset napsat, i když se velmi nerada dlouze vypisuji... Měla jsem pocit, že není co sdělovat, že věci jsou zcela jasné..., ale jak vidím, není to pro mnoho lidí tak.. Hlavně co je důležité, nehledejte v ničem problémy, není to vůbec těžké... Věci fungují na jednoduchých pravidlech, které když pochopíte, pak přesně víte, proč se vám daná situace děje...

Takže fakt ve zkratce... Nebudu tady vysvětlovat věci, které tomu předcházejí..., pouze, jak si rozklíčovat zrcadlo...
Jakmile se nacházíte v jakékoliv situaci, je to kulisa. Člověk, situace - to je jedno. Obrátit pozornost ven mimo sebe, je první chyba... To je naučený zlozvyk- oběť x viník... Psala jsem již mnohokrát, že naší přirozeností je celistvost... tedy jsme vlastníky OBOU protipólů všech emocí a pocitů... A nelze tvrdit, že něco k nám nepatří... Pokud to někdo tvrdí, nepochopil podstatu... 

Malá vsuvka. Je hluboký omyl myslet si, že když je člověk vědomý, tak ho nemůže nic rozhodit, že je stále happy...Když mi někdo řekne, že má vše zpracováno a je stále vpohodě, tak prostě kecá... Z hlediska rovnováhy, koloběhu života, výměny energií to prost nejde... Snaha o to být stále pozitivní je jako postavit se na jednu nohu a stát na ni... Jak dlouho vydržíte, než vás to posadí na zadek? A jak se musíte opět zvednout, dáte to jednou nohou??? Jistě že neeeee... Tak se nesnažte o něco, co je nesmysl... Na slunci nebudete stát do aleluja, přestože je teplé... potřebujete i stín, jinak se spálíte... Život je o kontrastech... 
Být vědomý v přítomném okamžiku znamená, že si vědomě uvědomuji, co se děje a vědomě s tím něco dělám... A to dělání = přijímání... Není to žádný nácvik něčeho. Protože každá silná snaha o změnu, je v konečném důsledku odmítání... A co vytváří odmítání? Konfrontaci s tím, co odmítáme. Takže je to pak stále dokola a vy se divíte, proč se vám něco opakuje... Přijímáním= vědomým prožitkem vytvářím vědomou zkušenost... Pokud nevytvořím vědomou zkušenost, pak nikdy nemohu poznat do té samé míry ani protiopak... Přiklad... sladké x kyselé, den x noc... Vždy je to poznání na podkladě kontrastu. Zkušenost vytvořím, když si vědomě prožiji emoci, pokud ji odmítám, pak zůstávám na úrovni zážitku... Co odmítám prožít, jsem s tím konfrontován. Proč? Protože přirozeností je přece celistvost.

A teď zrcadlo... není důležité, co se děje, ale co to se mnou dělá. Vše okolo je kulisa, tudíž se nebudu soustředit ven, ale do SEBE. Nikdo není viníkem vašich emocí... A teď to nejdůležitější... Je situace, ve které se necítím dobře... Nekoukám ven, koukám dovnitř... Nacítím se a pojmenuji emoci, kterou v tu chvíli cítím... a to je ta část, kterou odmítám prožít... Proto jsem s ní stále konfrontován... Je to jako malé dítě, kterému nevěnujete pozornost... Tak bude stále otravovat... Např. pocit ponížení, pocit strachu, nepřijetí, nedokonalosti... Podívám se, ve které části těla a jak to cítím... Např. tlak, chlad, rozpínání apod. Jakmile vědomě prožiji, okamžitě nepříjemné pocity mizí... Malé upozornění. Je tam přímá úměra. Jak moc si dovolíte prožít, tak moc nepříjemný pocit odejde... A funguje to na 100%. A ještě jedna věc... To co vždy bolí, není ta daná emoce, je to jen stupeň odmítání, který v sobě používáte. Přijímání nevytváří odpor, tudíž nemá co tlačit, bolet, stahovat a pod. Uvědomte si, že čím větší odpor kladete, tím větší úder přichází, aby byla prolomena vaše obrana... 
A tady máte jeden super koncert, který poslouchám celý večer už poněkolikáté... Mějte se krásně a s radostí zrcadlete, protože když se to naučíte, pak amplituda vychýlení není tak šílená a na tak dlouho... Usmívající se Stojíte pevně oběma nohama na Zemi... Přestanete se bát, co přijde, protože budete vědět, že to vždy zvládnete... Život, když se pochopí, je fakt paráda... Usmívající se

Poslední dobou se celkem bavím nad tím, jak lidé mají zkreslenou představu o tom, co to je být vědomý... Mají představu, že ono to funguje nějakým způsobem čáry máry fuk..., {#emotions_dlg.lol}a nebo si nedovedou vůbec představit, co se pod tím skrývá... Taky mne baví sledovat, když jsem pro některé divná... A to se nedivím. Pro normální materialisty zcela jistě než se se mnou začnou bavit, než jim vysvětlím, jak věci fungují, že vše je postaveno na jednoduchých zákonech akce a reakce... A pro některé duchovní zase nedodržuji to, co bych dodržovat měla... Takže vpodstatě pro obě skupiny svým způsobem nepřijatelná... Usmívající se 
Ale co je to být někým přijatelným? Splnit očekávání toho, jak nás chtějí vidět... Dokud se nenaučíme naslouchat sobě samým, dokud sebe samé nepostavíme do středu svého života, do té doby budeme tápat a hledat skrze druhé... Ale toto nikdy fungovat nebude. Pouze my sami jsme jediným přítelem, pouze my sami víme, kdo skutečně jsme, protože pouze my sami víme, jak daleko jsme ve svém životě došli a kolik sil, bolesti, námahy nás to stálo... Druzí nás vidí pouze skrze své vlastní nepřijetí sebe samých. Pouze skrze svá vlastní omezení... Pokud budeme sebe samé hledat skrze druhé, nikdy se nenajdeme. Pokud sami sebe nepřijmeme, nebudeme přijati druhými a ani oni nepřijmou skutečně nás...
Často slyším, že např. v partnerských vztazích lidé trvají na tom, aby našli někoho, kdo to má nastaveno naprosto stejně, aby spolu mohli mít stejné koníčky trávit spolu čas... Říkají, že chtějí s druhým souznit... Neuvědomují si, že vztahy nemusí být jen o souznění, ale i o sdílení... Např. když jeden ve vztahu bude chytat ryby a ten druhý ne... Budou si navzájem říkat, že ten druhý to má špatně, protože oni by měli ty ryby přece chytat oba, pak to bude správně, pak budou oba šťastní... Ale ono to může být i tak, že jeden jde chytat ryby a ten druhý dělá něco jiného, co ho těší... Pak se sejdou a sdílejí navzájem s tím druhým, co zažil... Není to dvojnásobná radost a sdílení...? Opravdu je to tak, že ten druhý to má mít vždy stejně jako vy? Je to k tomu opravdu nutné, abyste si rozuměli... ? Na to si odpovězte sami... Usmívající se

 

 

Jak jsem již mnohokrát psala, myšlenka a hlavně energie, kterou u toho cítíte, je tvůrcem reality, kterou ve svém životě žijete... Což je super, protože nejsme odkázání na NIKOHO v našem životě, abychom byli vpohodě a šťastní...  Mám vyzkoušeno, že je to tak. Pokud čekáte, že někdo přijde a udělá váš život lepším, tak je to hluboký omyl... Když čekáte, že se něcostane a ono se to samo udělá, abyste byli vpohodě, je to nesmysl... Věci nechat plynout je fajn, to je přijímání... Ale ta mužská energie, která to vyvažuje, je konání, uvedení v život... Takže nejdříve vnitřní pohoda a pak přijde i ta vnější, to zrcadlo... Opačně to nikdy nefunguje... A tak jestli chcete mít pohodový život, udělejte si pohodu uvnitř... Nevymlouvejte se na to, proč to nejde, protože ten vám ublížil, ten vás naštval a pod... Všechno je to jen a jen o vás... Konejte a sledujte... pro tuto chvíli je to třeba jen tato hudba, která na chvíli ve vás vyvolá pocit dobré nálady a ta se pak projeví v realitě. Často se mi stává, že jdu a lidé se na mne usmívají a pak si teprve uvědomím, že se směji já, aniž bych si to uvědomovala... Proč? Protože stále více vnímám, jak je život úžasný, jaké dary nám dává, a to i tím, co v daný okamžik považujeme za neštěstí.... Od té doby, co to dělám, v mé realitě neprožívám žádná dramata, a pokud přece jen se něco objeví, je to pouze na chvilku a pak to hned odezní... Takže máte volbu, jak se každé ráno vyladíte... Co uděláte dnes???  Mrkající

 

Stále vidím, jak se lidé bojí pustit dogmat... Jak se bojí, že když udělají to, či ono, co si o nich ostatní pomyslí...

Neřešte, co si o vás kdo myslí, to není důležité... Důležité je, co si o sobě myslíte vy... Buďte svobodní a dělejte věci, které s vámi ladí, ve kterých se cítíte dobře... Pak jste v souladu sami se sebou, a to je to nejdůležitější v životě. Člověk, který je v souladu sám se sebou, je v souladu i s ostatními. Nemá potřebu kritizovat, hodnotit, vnucovat názor...

Pokud vás někdo hodnotí či kritizuje, pak je to pouze jeho filtr, kterým vás vidí a vás se to netýká a už vůbec to nesnižuje vaši hodnotu... To si pamatujte... Jste tím nejdůležitějším člověkem sobě samým... Když svou hodnotu nevidíte vy, nemohou ji vidět ani ostatní... A pokud se snažíte zavděčit druhým, zrazujete sebe samé a pak musíte dostat zpětnou vazbu sebezrady...

Takže je jasné, že toto není řešení. Řešení je být sami sebou, mít se rádi, vážit si sebe samých a pak to ve vás mohou vidět i ostatní... To je princip zrcadla... Ráno taky nepřistupujete k zrcadlu a nenadáváte mu, jak blbě ukazuje...  Pokud v něm chcete změnit obraz, musíte něco změnit na sobě... A tak to funguje i v životě... Usmívající se 

BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA... Pro každého člověka je přirozená pouze do okamžiku, než ho začne okolí formovat výchovou... Všechny ty různé formy trestů od kritiky počínaje, které jsme dostávali za nevhodné chování, v nás vypěstovaly přesvědčení, že naše hodnota se odvíjí od toho, jestli nám ji někdo potvrdí. A ona byla potvrzována... 
Kdy? Když jsme dostali pochvalu, jak jsme hodní... Proto jsem začali praktikovat, že co je dle nich dobré, to dáváme na odiv a za co jsme byli kritizováni, to jsme schovali. Postupně jsme se dostali do role závisláků a ti druzí nám nedělali nic jiného než dealera... A co dělá narkoman, když nedostane svou dávku??? Všechno možné a dokonce i nemožné jen aby ji dostal... 
A tak se postupně stále hlouběji dostáváme do kolotoče nesebepřijetí.... jelikož abychom mohli vyhovět druhým, vždy musíme udělat jednu věc. Odmítnout sebe samé- své potřeby... 
Uvědomíme-li si, kým skutečně jsme, pak se dokážeme milovat a přijmout se vším co představujeme... Každý člověk je originál a jako takový je neocenitelný...
Nepotřebujeme druhé, aby nám potvrzovali naši hodnotu, protože ji sami známe... Nepotřebujeme druhé, aby nás dotovali energií, kterou považujeme za lásku, protože ji máme v sobě... 
Pak se vztahy stávají svobodné... Nesnažíme se na nikoho dělat vlastnické právo, nikoho svazovat svým očekáváním, necháme toho druhého, aby mohl vedle nás být prostě sám sebou... Nekritizujeme jeho rozhodnutí, protože všichni máme v životě právo volby a rozhodnout se vždy tak, jak sami cítíme... Každá bytost má právo žít život po svém a nám nenáleží to hodnotit...
Každý člověk, jeden vedle druhého, ať v životě udělal cokoliv, udělal to v domnění, že koná správně a jak nejlépe to uměl... Neznám člověka, který by řekl: " V dané situaci jsem se vědomě rozhodl a konal špatně". Na základě zkušenosti a následném výsledku teprve poznáme, jestli nám to přineslo spokojenost či nespokojenost... A pak máme volbu. Poučit se z chyb a příště se rozhodnout jinak... 
Proto se nemáme zpětně kritizovat za to, co pak považujeme za chybu, nedává to smysl. Ať jsme udělali cokoliv, VŽDY nám to dalo poznání... Proto je NAŠE DOKONALOST V NAŠÍ NEDOKONALOSTI...
Když to umožníme sobě, umožníme to i těm ostatním vedle nás... A aby to tak mohlo být, musíme dát svobodu a lásku především sami sobě... Bez osvobození se od závislosti na druhém to prostě nejde...

Fakt je to pořád to samé dokola... Existuje jen pár scénářů, které se ve vztazích stále dokola pouze v malých obměnách opakují...

Bodem číslo jedna v pochopení, proč se nám něco děje, je zbavit se role OBĚTI. Rozumím tomu, že je jednodušší ukázat prstem na viníka mimo nás, který je odpovědný za náš emocionální stav, ale pokud to tak někdo dělá, není šance, že se v životě posune dál. Ráchání se v roli oběti a utápění se v sebelítosti nikam nevede a už dávno není moderní Mrkající.

Chce to změnu myšlení... V prvé řadě je třeba si uvědomit, že nikdo nám nemůže ublížit, pokud mu to sami nedovolíme... Sami jsme zodpovědni za život, který žijeme... To, co se nám děje vně, je odrazem toho, co máme ve svém nitru. Chceme-li změnit vnějšek, v prvé řadě musíme změnit to, co je uvnitř... Bez toho to prostě nejde... {#emotions_dlg.love}

Včera mi tuto krásnou písničku poslal jeden můj úžasný kamarád... Nádherná melodie, nádherné vibrace...

Když jsem ji poslouchala, zase jsem si uvědomila v sobě hlubokou vděčnost k životu, za to, že tu mohu prostě být... Usmívající se

Často se v životě zaměřujeme na věci, které chceme, které nám chybí, ale neumíme ocenit to, co už máme... Usmívající se

To, co v životě opravdu máme, jsme my sami.... Sami sobě jsme tím největším darem... Vše čím jsme, je to to nejvíce... Usmívající se

Pokud si toto neuvědomíme a nepřijmeme, nikdy se nebudeme mít rádi a pak to vždy budeme hledat někde mimo sebe... Umíme-li milovat sebe, umíme milovat druhé i život, který žijeme... My sami jsem oslavou života, tak oslavujme... Usmívající se

Mějte nádherný den naplněný radostí a úsměvem... Usmíváme-li se na svět, svět se pak směje na nás... Usmívající se

Nelze druhého vlastnit, nařizovat mu co má dělat, chtít, aby nám skládal účty a očekávat, že to splní... A pokud přece jen ano, pak se dožijeme pouze zklamání... Nemohou nám druzí dát více, než dokážeme dát sami sobě... Pokud potřebujeme vnější faktory k tomu, abychom se cítili být celiství, naplněni či šťastni, pak jsme v závislosti... Proto to také tak bolí, když pak o toho druhého přijdeme... 
Láska nedusí, neočekává, nenutí, láska prostě je a díky ní se pak partner cítí vedle nás svobodný, může rozvíjet sebe, své touhy i talenty, může být sám sebou... Takový člověk od nás neutíká, takový člověk se k nám rád navrací... Usmívající se

Opakování je matka moudrosti, takže znovu zopakuji. Pouze na našem úhlu pohledu záleží, jak život vnímáme, jako poloplnou nebo poloprázdnou sklenici... Usmívající se Já osobně vnímám jako akorát naplněnou a v případě potřeby dolejvám třeba i tou hudbou... Usmívající se
Proč? Protože stále platí a na tom se nikdy nic nezmění... "Jaký si to uděláš, takový to máš... " Usmívající se
Takže mějte naplněný den... A i když se to někdy zdá poloprázdný, stačí přece jen dolít... Tak si prostě dolejte... Usmívající se

Jsou chvíle, kdy mám pocit, že je zbytečné cokoliv říkat, protože vše už bylo řečeno... Jsou chvíle, kdy mám pocit, že věci jsou tak jasné, že nemá smysl někomu něco vysvětlovat... někoho něco učit... že je tolik lidí, co chtějí předávat a pak si říkám, co Ty tu děláš? Vždyť je toho už moc... budu dělat něco jiného... smysluplnějšího...
A pak napíše žena s těžkým tělesným postižením, že jste pomohli k jejímu sebepřijetí a zvládnutí strachu z odmítnutí druhými... 
Když vám napíše mladá holčina, že je nešťastně zamilovaná a díky videům, které s vámi viděla, jí to pomohlo ve vztahu k ženě... píšete si s ní a vidíte, že to pomáhá... 
Když lidi děkují jen za to, že prostě jste, pak to asi smysl má... 
A tehdy si říkám:" Holka asi jsi na správném místě..."
Myslím, že je velmi důležité vědět, že jsme na správném místě... přeji to vám všem... Usmívající se
Je to pocit svobody, je to pocit naplnění, je to pocit štěstí, je to pocit vděčnosti za možnost dělat tuto práci... Je to dar, za který jsem nesmírně vděčná... Děkuji...

Dnes mi jedna bytůstka napsala o potřebě podepírat ostatní:

Můj názor je, že nemáme druhého podepírat, ale podpořit, aby mohl najít sám sebe. Pouze tehdy, když člověk najde svou vnitřní sílu a lásku k sobě, teprve tehdy se stává sám sebou, a to je to nejdůležitější... 
Potřebujeme-li vnější faktory k tomu, abychom byli šťastni, potřebujeme-li druhé, aby nás podepírali, pak jsme závislí a nikdy nevyužijeme vlastní potenciál. Nevěříme-li sami sobě, pak je to největší hřích, který pácháme... 
Podepírám-li druhého, pak ho oslabuji, protože tím říkám, nevěřím, že svůj život zvládneš... A ze zkušenosti vím, že většinou ti, kteří chtějí podepírat druhé, to dělají proto, že neumí podepřít hlavně sebe samé..

A ještě bych k tomu dodala: Nepodepírám druhé, ale podporuji je v tom, aby našli sami sebe, aby byli sami sebou...

BÝT SAMI SEBOU je naše přirozenost, kterou se nám snažili vzít vždy, když nám říkávali, že budeme přijati a milováni, až budeme plnit očekávání druhých... Přijali jsme to za své a pak poctivě dle toho mysleli a jednali, až jsme zapomněli, kdo opravdu jsme. Ztratili jsme sami sebe někde na cestě, když jsme se snažili uspokojit druhé, abychom byli jimi přijímáni a milováni...

Jsme sami sobě jedinou a správnou autoritou, jednáme-li s láskou k sobě, pak jednáme s láskou k druhým. Nečekáme, že se nám přizpůsobí, ale milujeme je takové, jací jsou a dovolíme jim rozvíjet jejich přirozenost, jejich talenty, umožníme jim svobodu a neklademe podmínky lásky a přijímání... 
Není třeba měnit druhé, stačí, když změníme jen postoj sami k sobě a pak se vše změní…v NAŠÍ NEDOKONALOSTI JE NAŠE DOKONALOST a ať jednáme jakkoliv, vždy jednáme jak nejlépe v danou chvíli umíme... a nezapomínejme, že druzí to mají stejně... 

Někdy je opravdu zajímavé pozorovat život a lidi okolo...  Člověk má pocit, že se nestačí divit... Snažím se v lidech vidět vždy to dobré, ale někdy mi to hlava nebere, co jsou lidi ochotni udělat pro to své spokojené já, pro falešný pocit bezpečí..., přitom si neuvědomují, že vše, co vyšleme se nám vrací... a vždy tam, kde to nejméně čekáme, ale kde na to nejvíce slyšíme... Jo jo, v tom je život úžasný... KAŽDÉMU, CO JEHO JEST... Usmívající se  

Přátelé stále dokola se mi potvrzuje, že není důležité, co se vám děje nebo co se vám stalo... Je to jen o úhlu pohledu... 

Osvoboďte se od rolí obětí, nedělejte z druhých viníky a uvidíte, jak je ten život krásnej... Usmívající se {#emotions_dlg.love}
Nelze jíst stále jen čokoládu, přestože je tak úžasně dobrá a sladká... 
Občas potřebujeme třeba i ty slané buráky, protože pak by ta čokoláda byla fádní... {#emotions_dlg.jokingly}
Ať se děje cokoliv, všechno zvládneme a všechno má svůj smysl.. i když to teď nevidíme, až budeme schopni nadhledu, porozumíme tomu v souvislostech... Mám stále větší úctu k životu, a tím i k sobě samé... a to je asi to nejdůležitější, čeho bychom si měli být vědomi...

Nezapomínejte, že stále platí: " JAKÝ SI TO UDĚLÁŠ, TAKOVÝ TO MÁŠ... " Usmívající se {#emotions_dlg.fuck}

Není důležité, co si kdo o vás myslí, co o vás říkají, důležité je, co si o sobě myslíte vy... Vy jste tím středem, ze kterého vše vychází i kam se vše navrací. Svou pozorností, svými myšlenkami tvoříte svět, který žijete. Hmota, věci, to jsou jen výrazové prostředky vašeho myšlení... Co jste vytvořili, to žijete. Chcete-li změnu, pak změňte směr myšlení, jeho vibraci, energii... Usmívající se

Víte, co je to strach? No přece odvaha naruby...  

Takže otočit tři, dva, jedna tééééď... A je to... 

Bylo to tak těžký??? Usmívající se

Stále to vidím kolem sebe... mnoho lidí se spoléhá, že když mají problém, někdo ho vyřeší za ně. Pokud se někdy budete topit, nekřičte pomóc a nevysilujte se na zmítáním se, které je k ničemu... Ono se může klidně stát, že v blízkosti nebude někdo, kdo by mohl hodit záchranný kruh. Proto je lépe se uklidnit, soustředit se a prostě začít plavat. Není to tak těžké... Je to stejná energie, jen účelněji vynaložená...

Co nám brání milovat se a přijímat takové, jací jsme... Proč se stále chceme měnit v lepší lidi, když dokonalost v sobě už máme... Jediné, co bychom se měli naučit, je umění příjimání... To je dar, kterým obdarujme sebe samé... Umíme-li přijmout sebe, pak umíme přijmout i ostatní...

Znáte heslo? Jaký si to uděláš, takový to máš? Tak si to udělejte prima... vše je volba. Máme možnost trápit se, bát se nebo si život prostě užijeme, budeme mít radost, že prostě jsme. Já se rozhodla pro to druhé a co si vyberete vy? 

Přátelé, užijte si pohodový den... Ještě jedno heslo znáte? Co vysílám, to se mi vrací... Zkuste dnes vysílat radost a uvidíte, jak vám to život vrátí zítra... budete nadšeni...

Poslední dobou jsem tak trochu unavená z té duchovnosti, kterou se lidé v sobě stále snaží najít... A položila jsem si otázku, kde bych chtěla být...

Zase jsem si uvědomila, že není třeba se někam upínat, že nejvíce duchovní je prostě život sám. Když si vzpomenu, že byly doby, kdy jsem byla naplněná strachem a mé tělo téměř nonstop sevřeno stresem... že jsem v sobě měla spoustu bolesti a nevěděla, co s tím...
Prostě jen být v uvolnění, moci poslouchat hudbu a mít pocit klidu, vždyť to stačí... Usmívající se Nemít strach z toho, co bude zítra, přijímat dnešek a jen prostě být, to je pro mne to nejvíc... Pak zažívám pocity velkého vnitřního štěstí a hlubokého vděku životu... Vnímám jeho krásu i hloubku, jeho vibrace, energii... 

Není třeba se modlit, není třeba opakovat mantry, stačí se jen tak otevřít a nechat vše přicházet, pozorovat a užívat si to... 
Není černá ani bílá, pouze na nás záleží, jak se díváme a jak to přijímáme.
Nádherný den vám přeji všem... užijte si dnešek, protože krásný dnešek dělá i krásný zítřek... Usmívající se

Stále kolem sebe vidím, jak se lidé snaží být lepší, jak se snaží sebe změnit k lepšímu.... ale co je to být lepší??? Vždyť přece to, KDO jsme, je DOKONALÉ... Přišli jsme zažít nedokonalost v dokonalosti nebo dokonalost v nedokonalosti??? To je přece jedno... Prostě jsme si to sem přišli prožít a užít... tak prožívejte a užívejte.... Ať se stane cokoliv, ať uděláte cokoliv, bylo to vašim záměrem, a proto je to SPRÁVNĚ.... Buďte tím, kým jste, to je to jediné, co pro sebe máte vědět, protože být sami sebou, je nezadatelným právem vaší duše, tak to přijměte, tak to prostě je.... Usmívající se