Kvantový aktivista


O spiritualitě kvantové fyziky. V inspirativním filmu revoluční fyzik, doktor Amit Goswami, sdílí svůj pohled na neomezený potenciál vědomí jako podstaty všech cítících bytostí, a přemosťuje ohromnou propast, která leží mezi kvantovou fyzikou na straně jedné a duchovními představami Indie na straně druhé.
„V kvantové fyzice nejsou objekty přesně určenými věcmi, objekty jsou možnostmi. Čeho možnostmi? Možnostmi pro lidské vědomí, aby si vybralo.


Otázky na začátek
Může být o Bohu hovořeno v terminologii vědy? Vědy, která neustále analyzuje a redukuje věci na jiné věci? Když Bohem míníme všechny věci? Jak bychom mohli mluvit o Bohu v termínech vědy, aniž bychom zkoušeli nalézt vědecký důkaz Boha?
Tento vývojový krok je podstatný také pro základní přežití lidských bytostí na této planetě. Snažili jsme se vycvičit celou generaci dětí, aby věřila myšlence, že všechno je hmotné.
Pokud se snažíte pochopit poselství kvantové fyziky, pak všechno co musíte udělat, abyste porozuměli tomu, že v současném vědeckém poznání důkaz pro Boha existuje, je si uvědomit, jaký je vztah mezi Bohem a vědomím. To je všechno, co potřebujete.
Existuje nesporný vědecký důkaz pro existenci Boha, a nyní se vás chci zeptat: “Co s tím uděláte?”


Nová věda
Věděl jsem, že musí být vytvořena nová věda. Nová věda, která je založena na prvenství vědomí. A to i navzdory tomu, že dříve jiní fyzici, včetně Davida Bohma, byli zvyklí prohlašovat, že věda se musí dělat objektivně. Věděl jsem, že opravdová věda musí obsahovat jak objektivní tak subjektivní pohled. Věděl jsem, že nová věda přichází.
Narozen v Indii
Kulturní prostředí bylo velmi duchovní, doslova každý druhý den jsme oslavovali svátek nějakého boha nebo bohyně. Poslouchali jsme příběhy a mýty a pak jsme také samozřejmě jedli tyhle báječné prašadámy. Můj otec mě učíval upanišadám, hinduistickému filozofickému pojednání, které popisuje přirozenost skutečnosti. Více méně je tam formulováno to, co nazývám monistickým idealismem, tj. učením o tom, že svět je duchovní podstaty. Nemyslím si, že bych tomu tenkrát moc rozuměl, ale dojem to ve mě zanechalo silný.
Stejně jako probíhající boj za nezávislost Indie. V místě, kde jsem vyrůstal, když mi bylo pouhých devět let, se odehrávaly velké nábožensky motivované pouliční násilnosti.
Můj otec byl něco jako brahmanský guru. Měl žáky, kteří si přicházeli pro rady. To, že jsem vyrůstal v takovém rodinném prostředí, mělo na mě opačný účinek. Za naším domem byl velký ovocný sad. Byla to taková malá džungle. Tam jsem to miloval a hrál jsem si tam příběhy podle mystických příběhů Mahabharata, indického eposu.
Byl jsem naplněn blažeností nerozděleného vědomí, o kterém mluvíme. Tohoto ne-lokálního vědomí. Pocit oddělenosti zmizel. I když ne přesně v mystickém slova smyslu. Neříkám, že jsem žil v samádhí. Ale existoval tam jakýsi druh proudění, tok, ve kterém jsem nebyl oddělený od okolí. Odtud přicházela blaženost. Jak ale popsat blaženost, když se cítíme v sounáležitosti se vším?
Amit Goswami
Narodil se v Indii. Opustil tradiční náboženské prostředí svého dětství a začal studovat fyziku. V roce 1964 získal doktorát z jaderné fyziky na univerzitě v Kalkatě.
Jak rostl mezinárodní zájem o jeho práci, Goswami se zapojoval do mnoha vědeckých projektů po celém světě. Je autorem mnoha knih přeložených do devíti jazyků, včetně vysoce ceněného vysokoškolského skripta Kvantová mechanika, která se na mnoha univerzitách standardně používá jako učebnice základů matematiky kvantové fyziky.
Stejný zájem je i o Goswamiho pozdější knihy zaměřené na netradiční novátorské a mystické výklady kvantové fyziky. Amit jako emeritní profesor teoretické kvantové fyziky v důchodě na univerzitě v Oregonu, kde učil od roku 1968, je v současnosti také učitelem v Holmesově institutu, filozofickém výzkumném středisku v Los Angeles, a na Univerzitě UniPaz v Portugalsku.
Jeho výzkum tvořivosti a jak souvisí s kvantovou teorií pomocí pojmu nespojité skoky v kombinaci se znovu objevujícím se zájmem o monistický idealismus vedl Amita k jeho originálním a nekonformním vhledům do kvantové fyziky a k jeho řešení paradoxu kvantového měření.
Má cesta od vědy k duchovnu
Na vědecké cestě od vysokoškoláka ke státnicím, poté k postgraduálnímu studentovi jsem se nejdříve stal profesorem na Case Western, pak na univerzitě v Oregonu. V tu dobu jsem byl materialista. V roce 1973 jsem měl jistou nehodu, která mě přiměla znovu se ptát na filozofické otázky o podstatě skutečnosti.
Víte, je důležité vědět, jak se dnes dělá věda. V současnosti se většina fyziků nezabývá základními otázkami. Současná fyzika se nezabývá podstatou skutečnosti. Současné paradigma, přístup je tak zaběhnutý, že otázky, kterými se fyzici zaobírají, jsou velmi podobné těm které si křesťanští mniši kladli ve středověku. Otázky typu: “Kolik andělů může tancovat na špičce jehly?” Takové otázky. No, tak zlé to není. Jenom žertuji! Ale... podobnost tu je, přinejmenším z pohledu důležitosti otázky podstaty naší skutečnosti.
Měl jsem na konferenci přednášku a celý den jsem cítil žárlivost, že ostatní lidé mají lepší přednášky, které strhávají více pozornosti. Tahle energie žárlivost prostě nechtěla zmizet ani během večera, kdy jsem byl na společenském večírku. Všichni debatovali a já trpěl svou žárlivostí, ačkoliv jsem předstíral, že se také účastním. Takže, asi v jednu hodinu po půlnoci, když jsem snědl celý balíček léku proti pálení žáhy, jsem to vzdal a šel ven. Na tváři jsem ucítil studený vítr od oceánu. Napadla mě myšlenka. Dodnes nevím, odkud přišla, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Ta myšlenka byla: “Proč takhle žiji?” “Proč takhle žiji?” A já věděl, že se musím změnit. Věděl jsem to. Prostě jsem to věděl.


Materialistická věda
Zdálo se, že život může být vysvětlen pomocí pohybu molekul, což je teorie, která říká, že všechno je hmotou. Všechny naše vnitřní zkušenosti, stejně tak jako vnější zkušenosti, můžou být vysvětleny pouze v termínech materialistického výkladu. To nazýváme materialistickou vědou.
Co myslíme materialistickou vědou? Materialistická věda stojí na základním předpokladu, axiómu, že všechno je hmota. Hmotou jsou naše pocity, subjektivní zkušenosti, zažívané emoce myšlenky, všechny tyto stavy jsou ve svém základě pouhou hmotou.
Většina vědců současnosti se domnívá, že svět je vytvořen způsobem, který můžeme nazvat ze spodu nahoru. Nazývám to vzestupnou příčinností, protože příčina roste v materiální verzi vytváření skutečnosti od elementárních částic jako základně k více a více složitým atomům, molekulám, buňkám a nakonec k mozku. A žádná jiná příčina nikde jinde neexistuje.
Mnoho neurofyziologů současností šíří myšlenku, že vprostřed mozku existuje bod - nový G-bod. Když stimuluješ tento bod, pak prožiješ zážitek Boha. A mít takovou zkušenost není vůbec špatné.
Ve většině materialistických prací se skrývá jeden předpoklad, že, kdykoliv se dvě události stanou najednou, jemné zkušenosti se stanou zároveň s těmi hmotnými, okamžitě předpokládáme, že to může být způsobeno jedině tak,že hmota musí být příčinou jemných zkušeností. A to je špatně. Naše vnitřní zkušenosti nelze omezit na pohyb molekul a atomů. Materialistický pohled nejde do takové hloubky, aby vysvětlil všechny vnitřní, jemné jevy.


Náboženství
Zaměřme se na chvíli na to, jak se na Boha dívají různá náboženství. Když se podíváte poprvé, zjistíte, že Křesťané mají jednu odpověď, Hinduisté mají jinou odpověď, Muslimové mají úplně odlišnou odpověď a Budhisté říkají, že žádný

Bůh neexistuje.
Všechna náboženství se shodnou na tom, že mimo materiální svět existuje ještě jiná prvotní příčina, což nazývám Sestupnou příčinností. A tato Sestupná příčinnost je přesně tím, co potřebujeme doplnit k Vzestupné příčinnosti směrem od hmoty.
Náboženství předkládají také druhou věc, která je v přímém rozporu se standardní vědou. Je to myšlenka, že mimo hrubohmotná těla, mimo hrubohmotné objekty, existuje jemněhmotné tělo, jemněhmotný svět, skládající se z jemných objektů. Jemněhmotné tělo chápeme jako nikoliv hrubé. Není materiální povahy.
Jaká vlastnost činí materiální těla hrubohmotnými? Je to společné používání, sdílitelnost hrubohmotných těl. Všichni můžeme zažívat materiální těla najednou. Můžeme se na ně dívat. Jeví se nám jako vnější. Materiální zkušenosti a smyslové zážitky se dají sdílet ve vnějšku.
Ale vedle těchto vnějších zážitků, zažíváme něco, co nazýváme vnitřní zkušeností. Osobní, intimní. Můžu si něco myslet, ale vy si nemusíte myslet to samé. Vím jen to, že vy také přemýšlíte, protože se mnou umíte sdílet vaše myšlenky. Umíte je popsat. Ale nemůžeme spolu sdílet slovy naše pocity.
Můžu intuitivně tušit, vy také můžete tušit, ale neumíme slovy sdílet naše intuitivní zkušenosti. Tato neschopnost sdílet své pocity dělá vnitřní svět osobním. Osobní povaha těchto pocitů vytváří jemněhmotný svět. Můžeme společně zakoušet hrubohmotný svět. Můžeme se snažit shodnout na hrubohmotném, materiálním světě, ale stejným způsobem se nedokážeme shodnout na tom, co je pro nás vnitřní. To zapříčinilo velké rozdělení.
Rozpory v materialismu a v náboženství
Jemmněhmotné. Hrubohmotné. Mysl. Hmota. Právě tato dichotomie, toto rozdělení, je do nás za pomoci našich zkušeností vložena, implantována.

Nemůžeme ji popřít.
Materialistická věda říká, že neexistuje jemněhmotná skutečnost, nebo že jemněhmotné je částí hrubohmotného. Duchovní tradice postulují, že jemněhmotné je stejně tak částí skutečnosti jako hrubohmotné. Má stejná práva.
Okamžitě vyvstává představa, že někde na obláčku sedí dědeček s bílými vousy, a ten zodpovídá za Sestupnou příčinnost sestupující na lidi. Rozhoduje a soudí, kdo půjde do nebe a kdo do pekla. Tak to je. Ale to není jediná možná představa, se kterou musíme souhlasit. Tohoto nepravého, fiktivního Boha nastrčili materialisté a pak jeho existenci vyvrátili. A označují to za pokrok.
Vedle Vzestupné příčinnosti, existuje i Sestupná příčinnost. Bůh, když ji tak budete chtít nazývat.
Jedné věci by nás všechna náboženství měla učit. Náboženství vždy tvrdí: “Konej dobro, buď dobrým!” Jednoduché poselství. Praktikuj ctnosti v každodenním světě. Během praxe poznáš, jak je to pro celek prospěšné. Takže na tom se můžeme všichni shodnout. Bohužel, obtíž je v tom, že co je dobré pro tebe, nemusí být dobré pro mě.
Existují jisté těžkosti, které je třeba vyřešit, pochopit. Když si uvědomíme, jakým způsobem všechna náboženství mluví o Bohu, jak se v náboženství přemýšlí o tom, co je Bůh, pak můžeme říct, že náboženství ve slovech zformulovala to, co můžeme nazývat esencí duchovnosti. Potom si můžeme klást otázku, zda je za tím věda?


Kvantová fyzika
Teď něco o podstatě kvantové fyziky. Kvantová fyzika je fyzikou možností. Kvantová fyzika tvrdí, že jakýkoliv předmět není přesně určená věc, ale skládá se z možností.
Okamžitě se ptáte: Možnostmi koho? No, možnostmi pro vědomí. Na co? Možnostmi pro vědomí, aby si vybralo. Když si vědomí nevybere, kvantové předměty se chovají jako vlny možností. Rozprostírají se stejně jako obyčejná vlna, ale jakmile se vědomí podívá, vlny kolabují, zhroutí se a stávají se z nich předměty určené pro vědomé zážitky.
Tímto způsobem se děje všechno co zažíváte. Nejen hmotné předměty, ale také myšlenky, se šíří jako vlny. Když zachytíme přesný význam jedné z nich, přesně v tu chvíli se právě tato myšlenka stane jedinou konkrétní okolní myšlenkou. Stejné je to s pocity. A rovněž i s intuicí.
Tato těla, o kterých hovoří duchovní tradice, například fyzické, mentální, emoční, se stávají našimi zkušenostmi tak jak si vědomí z každého z těchto těl vybírá možnosti a přeměňuje je na skutečné události. Jestliže je vědomí schopno přeměnit vlny možností do skutečných událostí, jaká pak je podstata vědomí?


Podstata vědomí
Nejprve pojďme vyloučit myšlenku, že vědomí může být hmotné vědomí. Jsem si jistý, že někteří z vás takto uvažují a nesoudím vás, že takto přemýšlíte, protože v dnešních školách nám takové myšlenky podsouvají. Je nám vnucována domněnka, že mozek je vším a vědomí je jevem mozku. Ale podívejme se, co by se stalo, kdyby vědomí bylo jevem mozku.
V kvantové fyzice máme potenciální možnosti. Takže máme potenciální elementární částice které tvoří potenciální atomy, které tvoří potenciální molekuly, tvořící potenciální neurony, tvořící potenciální mozek, který tvoří potenciální vědomí. Může potenciální vědomí přetvořit potencionální možnosti elementárních částic do skutečných událostí?
Když spojujete možnosti s dalšími možnostmi... Zkusili jste to někdy? Zkuste to. Přemýšlíte o potenciálně možných penězích v bance. A na potenciálně možné auto koupené z těchto peněz. Dostanete z toho někdy skutečné auto do vaší garáže? Možnosti spojené s možnostmi můžou jedině dát více možností. Nikdy ne skutečnost. Nazýváme to paradoxem. Paradoxem kvantového měření. Ale když to nazýváme paradoxem, jenom se to snažíme zamluvit.
Slovo paradox poukazuje na nedostatečnost materiálního pohledu na svět. Jaký je správný, pravdivý pohled na svět? Když budete přemýšlet o vědomí jako o dvojitém agentovi, který je odlišný od hmoty, pak tak jako tak vám zůstanou dvě oddělené věci. Problém zůstává. Tento problém se nazývá Dualismus nebo Dualita.


Jak vědomí interaguje s hmotou?
Přemýšlejte o tom. Když dvě věci nemají nic společného, tak nemůžou spolu interagovat, ovlivňovat se. Stejné je to s muži a ženami, kteří přestože jsou si v základě podobní, neumí komunikovat. Z toho můžeme lehce vyvodit, že věci, které jsou vytvořeny z různých látek, nemůžou spolu komunikovat vůbec. To je Dualismus.
Dva oddělené objekty nemohou komunikovat bez prostředníka. Dualismus není odpovědí. Materialismus není odpovědí.
Jaká je tedy ta odpověď? Co to je vědomí? Jaký je jeho vztah k hmotě? Co nám říká myšlenka, že si vědomí z hmotných možností může vybírat skutečnost?
Existuje způsob, jak se na to dívat bez paradoxu. A to, když přijmeme radikální myšlenku, že Vědomí je základnou bytí, nikoliv hmota, a že hmota se skládá z možností vědomí. Jinými slovy říkáme, že vědomí není vytvořeno mozkem, ale mozek je vytvořen Vědomím.
Když uděláte takovouto radikální změnu, co se pak stane? Potom okamžitě uvidíte, že vědomá volba už není nadále dualistickým činem vědomí a hmoty. Dualismus už není nadále potřebný, protože vědomí si vybírá jenom možnost, která je sama o sobě její vlastní možností. Žádné úsilí není potřeba. Žádný čin není potřeba. Je to prostě volba.
Když se díváš na obraz a pozměníš své vnímání obrazu, zeptej se sám sebe: “Měním tím samotný obraz?” Odpověď zní: “Ne, samozřejmě, že ne. Jenom si vybírám.” Vím, že když trochu pohnu hlavou, posunu svou pozornost na jinou část obrázku, tak si jenom vybírám. Uvědomuji si jeden aspekt. Jeden z mnoha aspektů obrazu.
Vidíte, jak je to jednoduché? Žádný dualismus. Protože zde není přítomno žádné konání. Není přítomen žádný přenos energie. Takto si vědomí může vybírat z hmotných možností skutečné události zkušeností bez rušivého dualismu. A hlavní problém kvantové fyziky je vyřešen.


Vědomí a výběr skutečnosti
Co je vědomí? Vědomí jsme konec konců my sami. My jsme vědomí. My jsme částí tohoto vědomého bytí. A když říkáme, že vědomí vybírá z kvantových možností, tak přichází vhled: “Aha, my si vybíráme naši vlastní skutečnost.” To je skvělé!
Vyberu si skutečnost, ve které budu mít BMW. Nevím jak dobří jste tvořitelé, ale v sedmdesátých letech, jsme si s tím hrávali. Možná, že i vy také. Existovaly organizace, které vás naučily jak materializovat věci, a někteří lidé vážně meditovali na to, jak zmaterializovat Cadilac. A tak na to mysleli. Zaměřovali se. Meditovali. Čekali. A v garáži neměli žádné auto. Proč tomu tak je? Tak je začali učit jak si zmaterializovat parkovací místo pro jejich auto. To je o trochu jednodušší. Ale pořád v tom nebyl nikdo stoprocentně úspěšný.
To, co chybělo, bylo pochopení jemnosti povahy vědomí. Hmotné předměty jsou možnostmi. Co potřebujeme udělat, abychom zmaterializovali možnost? Vědomí je jemněhmotné. Není to naše okamžité vědomí, které bezprostředně zažíváme. Okamžité vědomí, které zažívám, se nazývá mým egem. To si vybírá z možností. A co je činí skutečností? Zní to podobně, jakože všechno co potřebujeme udělat je mít záměr. Že na to stačí jen myslet. To je záměr.
Ale to je špatný způsob uvažování. Záměry máme v obvyklém stavu našeho vědomí. A zde je ten chyták. Vědomí si nevybírá v obvyklém stavu vědomí. V mém egu. Máme velmi omezené možnosti. Máme možnosti, ale tyto možnosti jsou typu: “Jakou příchuť zmrzliny chcete? Čokoládovou nebo vanilkovou?” Máte možnost si vybrat vanilkovou nebo když chcete, tak čokoládovou. Ale nemůžete jít dál. Ve skutečnosti nemáme svobodu si vybrat něco, co by bylo opravdu nové.
Jinými slovy, výběry ega jsou omezenou volbou. Závisí na minulých vědomostech. Zkušenostech, které jsme již zažívali. A v tomto egu nemáme volbu. Nemůžeme mít. Vědomá volba, která obsahuje přeměnu možnosti do skutečnosti, je jemnější. Děje se to na jemněhmotné úrovni našeho vědomí.
Můj nejoblíbenější příklad je se semafory, kde jsou dvě rozdílné možnosti. Červená a zelená. Přijíždíte z jedné strany a váš přítel přijíždí z druhé strany. Oba jste uspěchaní Američané, proto oba chcete mít zelenou. Kdo bude mít zelenou? Kdo z vás vybírá? A jakmile se takto zeptáte, samozřejmě zjistíte, že volba vás obou se nemůže stát skutečností, protože by to způsobilo naprostý zmatek.
Nemůžeme se zaměřovat na: “Ó Bože, dej mi nové auto!” Protože jsou tu další lidé, musíme říct: “Ó Bože, dej všem nové auto!” Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby všech šest miliard lidí dostalo nové auto? Není to praktické.


Jak se tedy volba stává skutečností?
Kdo si vybírá? Kdo volí? To se stává paradoxem. Kdo volí?
Existuje filozofie nazývaná Solipsismus, (z latinského soluss ipse = jen já sám). což je filozofie, kde vy jste jedinou skutečností, a všichni ostatní jsou výplod vaší představivosti. Dovolte mi to ilustrovat na příběhu ženy z Hollywoodu, která potká přítelkyni na bulváru Sunset. Okamžitě vzrušeně povídá: “Pojďme poklábosit o novinkách.” Tak jdou do kavárny a žena mluví a mluví a mluví. Za půl hodiny si to uvědomí a řekne: “Jéje, mluvila jsem celou dobu jenom o sobě. Pojďme mluvit o tobě! Co si o mě myslíš?” Oceňuje jenom své vědomí, všechno ostatní je výplodem její představivosti.
Týká se to i Vás. Myslím tím, že všichni někdy vnímáme tímto způsobem. Nebo by se přinejmenším rádi takto vnímali. Problémem je, že toto není řešení paradoxu, protože tímto způsobem vnímáme všichni. V této filozofii je problém také vyřešen, protože vy si volíte. Vy jste velký šéf vašich zkušeností, vašeho světa. Bohužel, všichni takto přemýšlejí. Tvůj přítel také tak myslí. Takže problém, kdo si vybírá, se jenom přeměnil na otázku: Kdo je velký šéf?
Je nějaký jiný způsob, jak vyřešit tento paradox? Ukazuje se, že je. Vy víte, že mystici někdy o vědomí takto mluví, protože říkají, “Je to vědomí, co tvoří skutečnost.” Bůh, který tvoří skutečnost. Slovo Bůh často označuje tvořivou stránku vědomí. Řešení, ke kterému dospěla kvantová fyzika, řešení, které nás osvobozuje od paradoxů, je velmi podobné tomu, co říkají mystikové. Docházíme k závěru, že volba se děje z ne-lokálního vědomí.


Ne-lokální vědomí
Takže toto ne-lokální vědomí, které můžeme nazývat kvantovým vědomím, se shoduje s tím, co mystikové nazývají Bohem. Za našimi osobními jástvími, existuje kosmické já, kosmické vědomí, propojené vědomí. Tím ve skutečnosti jsme. Ne tím, co si o Bohu obyčejní lidé někdy myslí, a obyčejní lidé tak často uvažují, že Bůh je duální, oddělený od světa.
Ale mystici hovoří jinak. Mystici říkají, že ne-lokální vědomí se v procesu tvoření stává ne jen objektem, který pozorujeme, ale také subjektem, tím kdo pozoruje. Neexistuje nic víc než vědomí. Obojí - subjekt i objekt, pozorovatel i pozorované, přichází z vědomí samotného, takže neexistuje opravdový dualismus. Dualita, kterou vidíme, oddělenost pozorovaného od pozorovatele je jenom zdání.
Předpokládejme, že mozek je základní. Pozorovatel je základem pro možnosti, aby se přeměnily ve skutečné události. Ale pozorovatel samotný, je také možností, jestliže myslíme pozorovatelem jeho mozek.
Teď se vracíme zpátky k otázce. Tentokrát ji položíme trochu jinak. Mozek je základní věcí pro zkolabování možnosti do skutečné události, ale toto zhroucení je základem pro to, aby mozek byl skutečný, aby se zhmotnil. Pro pozorovatele.Vypadá to jako nekonečný kruh v logice. Tento kruh se nazývá Tangled Hierarchy. A tu je důležité oceňovat. Být za ni vděčný.
Existuje ještě jiný způsob, jak na celou věc nahlížet, který jsme zatím vynechali. A kvantová fyzika nás tlačí jít touto cestou. Nutí nás připustit, že nevybíráme v naší individualitě, kterou nazýváme ego. Místo toho, že vzadu na pozadí existuje Jednota. Všichni jsme spojení v nějakém místě, kde je kosmické všeobsahující vědomí.
Jestliže výběr nastává v tomto kosmickém vědomí, pak toto kosmické vědomí může být zcela objektivní a nestranné. Může vybírat a dávat tvému příteli stejný podíl zelené na semaforu. A navíc si může ponechat speciální část pro nouzové případy, kdy je potřeba tvořit nově a s naléhavostí. Například, když vezete svého nemocného přítele do nemocnice. Máme zkušenosti se zvláštními případy, kdy byla zelená na semaforech po celou cestu. V těchto nouzových situacích spolupracují věci naprosto nevysvětlitelným způsobem. Vědomí ponechává prostor pro tyto tvořivé události a zároveň se stává velmi deterministické, přesně vymezující a zákonité v případech obvyklých,průměrných situací. To je důvodem, proč v kvantové mechanice při velkém množství událostí, vychází jako výsledek průměrná odpověď. Proto je kvantová fyzika schopná předpovídat.


Ne-lokální spojení
Schopnost předpovídat je tou silou, která dělá kvantovou fyziku tak mocným nástrojem. A přesto si kvantová fyzika nechává prostor pro osobní výběr vědomí, aby si udrželo možnost tvořivosti. Je to jemné. Proto zhmotňování ne vždy funguje. Musíme se dostat do změněného stavu vědomí, kde můžeme pomocí našeho záměru mnohé vytvořit.
Existují experimentální výsledky, které to dokazují. Zavolal mi mexický neurofyziolog Jacabo Grinberg. Řekl mi, že získali velmi zajímavé výsledky, které není schopen zcela vysvětlit, ale že by mě možná také zajímaly. Tak jsem se zeptal: “Jaké výsledky?” A on řekl: “No, jsou zde dva lidé komunikující bez toho, že by si vyměňovali signály.”
Tomu se v kvantové fyzice říká ne-lokální spojení. Bez místních signálů. Signálů, které se přenášejí prostorem a časem. Když se taková komunikace objeví, říkáme, že tito lidé jsou spojeni prostřednictvím ne-lokálního vědomí. Řekl jsem: “Ano!” Velmi mě to zajímalo.Ve skutečnosti, je to jeden z předpokladů řešení teorie kvantového měření, kterou jsem měl vypracovanou. A on řekl: “Já vím.”
Tak mě pozval, abych přišel a prohlédl si laboratoř a přezkoumal uspořádání jeho pokusu. Tak jsem jel do Mexické univerzity v Mexiko City. Viděl jsem, jak je pokus proveden. Bylo to tak, že dva lidé společně asi 20 minut meditovali se záměrem, že budou mít ne-lokální komunikaci. Toto propojení vědomí rozšířili mimo prostor a čas. Nevyžaduje to žádný signál, abyste spolu komunikovali. V tom je ta krása. Takže dva lidé společně meditovali 20 minut se záměrem, že komunikují ne-lokálně, přímo. Bez výměny jakéhokoliv signálu. Po 20 minutách je rozdělili a poslali do samostatných faradajových klecí. To jsou elektromagneticky nepropustné komory. Oni stále udržovali ten meditativní stav záměru. Jejich mozky byly připojeny k samostatným EEG přístrojům. K elektroencefalogramům. Jednomu z nich, pouze jednomu z nich, ukázali sérii světelných záblesků. To samozřejmě způsobovalo elektromagnetickou aktivitu v jeho mozku a tato elektrická aktivita byla nahrávána jako mozkové vlny na EEG připojeném k jeho mozku. Zpětně se z něj může určit potenciál záblesků, který se nazývá budící, vyvolaný potenciál. Potenciál vyvolaný těmito světelnými záblesky.
Druhá pokusná osoba mezitím prostě meditovala. Pro něho nebo pro ní neexistovaly žádné světelné záblesky. Ale EEG přístroj připojený k mozku tohoto druhého pozorovatele, který neviděl žádné záblesky, přesto zobrazil přenesený potenciál velmi podobný budícímu potenciálu, na EEG prvního pozorovatele, jak co se týká časového rozvržení tak intenzity. Jak se elektrická aktivita přenesla z jednoho mozku do druhého bez jakéhokoliv elektromagnetického spojení? Bez jakéhokoliv signálu?
Odpovědí je kvantová ne-lokálnost. Odpovědí je ne-lokální vědomí kolabující vlny podobných událostí v obou mozcích, protože jejich záměry se staly spojenými, ne-lokálně spojenými. Neexistuje žádný jiný způsob, jak vysvětlit tyto výsledky.
Nějakou dobu vědci namítali: ”Dobrá, možná metodologie Jacoba nebyla zcela správná. Možná byla chyba někde ve statistickém zpracování.” Ale pak v roce 1998 Peter Fenwick v Londýně a jeho spolupracovníci pokuszopakovali se stejnými výsledky. Výsledky byly znovu zopakovány dalšími pokusy na začátku tohoto století. Poslední provedla Leona Standish a její spolupracovníci v roce 2004 na Bastyrské univerzitě v Seattlu.
Mozky umí komunikovat ne-lokálně. Dokazuje to, že vědomí je skutečně ne-lokální. Je kosmické. Vědomí si vybírá z kvantových možností a vytváří skutečné události. Vědomí, které tvoří tento manifestovaný vesmír, je ve skutečnosti ne-lokální vědomí. Pokud chcete, můžete ho nazývat Bohem. Nemusíte. Ale je to objektivní. Je to objektivní a je to vědecké.


Hledání duše
Poté co vyšla má kniha Self-Aware Universe (Sebe-vědomí vesmír) jsem byl pozván do rádia na talk show. První otázka jedné starší dámy zněla: “Co se stane, až zemřete?”A já nevěděl. Úplně první otázka při mém úplně prvním vystoupení v rádiu a já nevěděl, jak jí odpovědět. Tak to mě hodně nakoplo. Jak fyzik zodpoví otázku: “Co se stane, až zemřete?”
Věděl jsem, že není správné odpovědět “Prostě jenom zemřu”, protože to je velice materialistická odpověď. Věděl jsem, že tato odpověď nemůže být správná. Ale také jsem nevěděl, jak se dostat k té pravdivé.
Co po smrti přežívá? Nevěděl jsem to. V té době jsem to prostě nevěděl. Pak se děly různé věci. Velmi zajímavé. Po dobu jednoho roku ke mě do kanceláře chodil jeden starší pán, teosof. Ze začátku se zaměřoval na to, co jsem mu říkal o kvantové fyzice. Ale velice brzy začal být jasný jeho pravý záměr. Pokoušel se mi kázat o teosofii. Jedním ze základních kamenů teosofie je tato záležitost: Když umíráme, nezemřeme úplně, jedna část z nás přežívá a my se znovu vtělujeme, reinkarnujeme. Tato část se obvykle nazývá Duší.
Samozřejmě, že to každý ví, já jsem to také věděl, ale může to být vědecké? Jak by se dala formulovat věda duše, fyzika duše?
Jednoho dne přišla do mé kanceláře doktorandka filozofie a řekla mi, že její partner právě zemřel, že prožívá hluboký zármutek, a někdo jí řekl, že možná já bych jí mohl pomoci. Co já, kvantový fyzik, vím o pomoci druhému v jeho zármutku? Nejsem terapeut. Nejsem psycholog. Nevím nic o tom jak pomoci lidem při truchlení. Řekl jsem jí to, ale ona neodešla.
Myslím, že to v mé psychice způsobilo jakousi naléhavost a já měl velmi brzy poté následující sen. Sen mezi bděním a spánkem. Řekněme, jakýsi druh lucidního snu. Začal jsem slyšet hlas na pozadí a tento hlas se stával hlasitějším a hlasitějším, až začal znít výstražně, když jsem ho jasně slyšel. Slova zněla: “Tibetská kniha mrtvých je pravdivá, tvým úkolem je to dokázat”. Když jsem se probudil, pomyslel jsem si “Ó, Bože, tak mým úkolem je dokázat pravdivost Tibetské knihy mrtvých?”
Věděl jsem o Tibetské knize mrtvých, také jsem věděl o jejích hlavních myšlenkách. Ale jak někdo může vědecky popsat Duši?”Znovu ta stejná otázka.
Ta žena, která truchlila pro svého přítele, položila otázku a vlastně si ani nepamatuji, jak ta otázka zněla. Zeptala se na otázku a náhle mi bylo všechno jasné. Měl jsem jasné řešení všech námitek proti duši, nebo proti tomu, co se v esoterických tradicích nazývá jemněhmotné tělo.
Například teosofové to nazývají jemněhmotné tělo, jako protipól k hrubohmotnému tělu, kterým je fyzické tělo. Toto jemněhmotné tělo není ve skutečnosti dualistické, pokud přemýšlíme v termínech vědomí a jeho pravděpodobnosti.


Spojení těla a duše
Když vědomí zkolabuje, zhroutí se na některou ze svých možností, dostáváme smyslové vjemy, myšlení, pocity a intuici. To, že obojí, jak mysl tak mozek, jsou možnostmi vědomí okamžitě řeší celý problém. Našli jsme zprostředkovatele, prostředníka. Je jím ne-lokální vědomí. To zprostředkovává interakci mezi myslí, mozkem, mezi myslí a fyzičnem, mezi vitálním a supramentálním. (o vitálním a supramentálním se rozepisuji v mých knihách)
Všechno je spojeno vědomím.Vitální, životní energie je spojena s pohybem morfogenetického pole. Když cítíme pohyb morfogenetického pole, je to otisk orgánu. Cítíme tento pohyb a nazýváme ho pocitem.
Proč jsou orgány spojeny s těmito pocity? Orgány představují vitální tělo, které má v sobě při vytváření orgánů zabudovaný plán celého těla. Takže pocity musí být spojeny s funkcí orgánů, které tvoří reprezentaci morfogenetického pole.
Vracíme se k jedné z našich dobře známých čaker, k srdeční čakře. Každý chce dostat energii do svého srdce. O čem je srdeční čakra? No, prvotně o romantické lásce. Proč je přiřazována k lásce? Zamysleme se nad tím. Říkal jsem, že tam vždy existuje nějaký orgán. Avšak tím orgánem, který přísluší srdeční čakře, není srdce. Tímto důležitým orgánem je brzlík. Žláza brzlík tvoří největší část našeho imunitního systému. A za co je imunitní systém zodpovědný? Pomáhá nám rozlišit, kdo jsem já a kdo ne.
Nyní předpokládejme, že váš imunitní systém přijme někoho jiného. Přijme jinou osobu jako vás. Tomu odpovídá, že cítíte vitální životní energii morfogenetického pole, které bylo otiskem důležité žlázy imunitního systému – brzlíku. Pocitem je romantická láska. Ty jsi já.Takže tímto způsobem je vitální životní energie spojena s našimi pocity. Velmi jednoduché, jsem do vás zamilovaný, jestliže vás můj imunitní systém přijímá.
Jestliže si pamatujeme pocit, kdy je srdeční čakra přeplněna dobrou vitální životní energií, což nazývám tím, že udržujeme svoji srdeční čakru otevřenou... Jestliže přistupujeme ke všem našim mezilidským vztahům s otevřenou srdeční čakrou, s kladnými pocity lásky...Co se pak stane? Automaticky máme možnost přistupovat k řešení konfliktů novým způsobem.


Překročení mezí
Vyrostli jsme ve stejné kultuře a jsme zvyklí interpretovat význam událostí a situací stejným způsobem. A s tím je problém. Problémem je, že se jednoduše neumíme dostat přes tato společenská podmínění.
Dám vám příklad se zmrzlinou. Jste tak zvyklý si dávat zmrzlinu buď čokoládovou nebo vanilkovou. Nejčastěji čokoládovou. Že vůbec nepřemýšlíte o ananasové nebo broskvové. To překračuje všechny meze! To by byla revoluce!
Jsou to tato podmínění, která vytváří naše jemněhmotné tělo individuálním. Jemněhmotné tělo není strukturou, konstrukcí, je funkcí. Každý z nás funguje rozdílně při zacházení s jemněhmotným. Myslíme různě. Vyvíjíme rozdílné druhy charakteru, rozdílné druhy podmíněných vzorců chování. A právě tyto vzory se stěhují z jedné inkarnace do další.
Ale jak se pak můžeme stát tvůrčími? V těch chvílích, lucidních chvílích, když se procházíme po pláži nebo jdeme lesem. V těchto blažených chvílích, vstupujeme do našeho podvědomí. Nepřiřazujeme naše prožívání k žádným vzpomínkám. V tu chvíli přichází nádherná lucidní zkušenost přítomného okamžiku. Právě v tuto chvíli. Je to chvíle, která se v Japonsku nazývá Satori nebo v Hinduismu Samádhí.
Je to ta chvíle, kterou by křesťané nazvali: “Sestoupil na mě Duch svatý” Nebo: “Hovoří skrz mě Duch svatý.” Jsou to chvíle vesmírného vědomí. V této chvíli si uvědomuji, že nejsem izolovanou individualitou. Jsem Celým Světem. Stejně jako Erwin Schrodinger, fyzik a mystik, který zažíval mystické zážitky tohoto typu, který prohlásil: “Já jsem tímto Celým světem”
Pojďme dál k základu tohoto druhu zážitku.


Tajemství tvořivosti
Postoupíme v této myšlence. Za prvé ustanovíme, že vědomí je základnou bytí. Za druhé ustanovíme, že vědomí nemá jenom hmotné složky. Má složky mentální, vitální a supramentální, (více viz Goswamiho práce například na http://www.amitgoswami.org/cs/signatures-divine/). A teď budeme zvažovat jak zkoumat tyto části za našimi podmíněními. A tvořivost je na světě.
První stádium se nazývá příprava. To je ta, kterou již znáte. Jdete na přednášku, čtete knihy. Během přípravy se aklimatizujete, seznámíte se s tím, co už je známo.
Pak, jak to nazývají výzkumníci tvořivosti, jen na tom sedíte. Doba inkubace. Stejně jako pták sedí na vejci a nic nedělá. Tomu je pro moderního člověka zvyklého na styl života: “Konat Konat Konat” trochu obtížnější uvěřit. Jste jednoduše přesvědčeni o tom, že konání je důležité, a že bytí je druhotné. Ale výzkumníci tvořivosti zjišťují něco jiného. Zjišťují, že bytí je stejně důležité. Konání, po kterém následuje bytí.
Lidé tomu po dlouhou dobu nerozuměli, dokud nepřišla kvantová fyzika a neukázala nám jak to funguje. Protože konání znamená, že proměňujete možnost ve skutečnost. A v době mezi konáním se děje co? Pravděpodobnosti materializace možností se zvětšují a zvětšují a zvětšují a zvětšují Možnosti se rozrůstají. A každý ví, že když je více možností, ze kterých si můžu vybírat, moje šance, že si vyberu správnou možnost, která vyřeší můj problém, je větší. Není to pravdivé? Je to zřejmé.
A proto, musíme mezi konáním nechat nějaký volný čas. Ale nesmíme nechat příliš mnoho času, protože, kdybychom to udělali, tak bychom úplně ztratili zaměření. Zapomněli bychom, jaká byla otázka.


Tvořivost a svobodná vůle
Můj starší bratr byl filozofem. Pamatuji si, jak jsem s ním diskutoval otázky typu: “Má elektron svobodnou vůli?” To bylo v době, kdy jsem byl na doktorandském studiu. Vedli jsme bouřlivé diskuse. On prohlašoval: “Ano, samozřejmě, že elektrony mají svobodnou vůli.” a já jsem se mu jenom smál a říkal: “Ty vůbec nerozumíš fyzice.”
Celá myšlenka, že elektron má svobodnou vůli pochází jenom z polovičatého pochopení toho, co nám fyzika doopravdy říká. Vůbec jsem s ní nesouhlasil. Samozřejmě, že způsob mého myšlení se změnil. Po mém velkém vhledu, je můj názor takový, že elektrony opravdu nemají svobodnou vůli, ale my ji máme.
A my ji nemáme běžným způsobem, nemáme ji v našem egu, ale máme ji v tom, co mysticismus nazývá Bůh nebo Kosmické vědomí. Můžeme to nazvat kvantovým vědomím, zde ji opravdu máme. Naše svobodná vůle je shodná s Boží vůlí.
Elektron, když přeskakuje z jedné oběžné dráhy kolem jádra na jinou neprochází prostorem mezi drahami. Věříte tomu? Neprochází prostorem mezi drahami. Jsem si jistý, že vy neumíte takto přeskočit, ale ve vaši mysli to možné je.
Jde o to, že tvořivost, o které mluvíme, je mentální tvořivost. Tvořivost mysli, hovoříme o myšlenkách. Můžete udělat nespojitý skok v myšlence. A tento nespojitý skok je objevením nového kontextu dívání se na dané věci.
V sedmdesátých letech bylo Fredem Alanem Wolfem vytvořeno toto heslo, a je to samozřejmě velmi vzrušující heslo, ale také způsobuje mnoho škody a neplechy. To heslo zní: “My vytváříme naši vlastní skutečnost.”
Když se zrodila myšlenka, že vědomí si vybírá z možností, a vytváří skutečné událostí, vyplynul z toho přirozený výsledek: My si vybíráme naši vlastní skutečnost. My si vybíráme, co tvoříme. Manifestujeme věci podle našeho výběru. Ale výběr není výběrem osobního ega. To jsme opomenuli v sedmdesátých letech. Záměry fungují, ale záměry obyčejného ega nefungují, protože jsme se nikdy nevydali za naše ego.


Tvořivost a ne-lokální vědomí
Avšak. Jestliže my můžeme nějakým způsobem manifestovat kolektivní vědomí, manifestovat ne-lokální vědomí. Vytvářet naše záměry na základě ne-lokálního vědomí. Jestliže náš osobní záměr rezonuje nějakým způsobem s ne-lokálním vědomím. Pak! Záměry se stanou opravdovými, skutečnými.
Například, když se modlíme, jestliže posloucháte pozorně, jak se lidé modlí, všimnete si, že na konci modlitby se odevzdávají Bohu. Říkají: “Nechť se děje Tvá vůle.” Nebo říkají: “Jestliže je to Tvá vůle.” Takže duchovní skupiny ze své vlastní čistě empirické zkušenosti vědí, že to není moje vůle, ale Tvá vůle. Pouze když můj záměr rezonuje se záměrem celku, s božím záměrem, pak se záměr zmanifestuje.
Rozlišovat toto je velmi důležité. Když spím, tak moje ego drží tak pevně opratě mého tvoření možností, že se nic nemůže změnit, nic se nemůže stát. Takže, abychom vyvolali změnu, musíme zatřást naším egem. Pomocí nějakého konfliktu, rozporu.
Jestliže máme v životě nějaký konflikt, a jsme dostatečně odvážní ho neřešit okamžitě, pak...Ego se snaží každý konflikt řešit okamžitě. Ale předpokládejme, že to neuděláme. Konflikt na chvíli pozdržíme. V této časové mezeře vede bojování k novým možnostem. Jakmile nové možnosti přijdou do našeho nevědomí, hádejte, kdo přijde je zpracovat.
V mezilidských vztazích máme období bojování, konfliktů, které jsou možností, jak se dostat z klidu a nečinnosti ega, z homeostází ega. Ego miluje to staré. Kdo může vytvořit nové? Jenom Bůh to může vytvořit. Takže kdykoliv, když stvoříme nové možnosti v našem vědomí, zveme Boha. Bůh přichází do našeho podvědomí, v době, kdy netvoříme vědomě. Nepřeměňujeme možnosti ve skutečnost. Pouze odpočíváme. V těchto chvílích se skutečně odevzdáváme Bohu. A Bůh přichází. A Bůh tvoří. V tvořivém kvantovém skoku – ve vhledu. Při takovém tvoření se stáváme novými bytostmi, stáváme se lepšími než předtím.


Změna našeho života
Teď jsme pochopili jak funguje “Aha vhled”. Takže můžeme využít tohoto pochopení, abychom udělali opravdové změny v našich životech. Opravdové změny ve způsobu, jak tvoříme vztahy s lidmi. A časem zjistíme, že jsou to ty nejlepší změny.
Je v tom ještě jeden malý háček. Spočívá v tom, že musíme střídat okamžiky konání v módu ega a bytí v módu Boha. Není to ani Konání Konání Konání (Do Do Do), ani Bytí Bytí Bytí (Be Be Be), ae Konání Bytí Konání Bytí Konání. (Do Be Do Be Do). Tak to je.
Navrhuji nový životní styl. Střídání bytí a konání.


Dokonalost
Jednu dobu jsem si začal více povídat s mystiky. Jednoho dne jsem zase jel do Ojai v Kalifornii, abych si poslechl mystika Krišnamurtiho. Měl jsem ho rád. Moc jsem ho měl rád. Ale stále paradoxy zůstávaly.
Když přijímáme duchovní svět, znovu a znovu se zde vyskytuje jeden problém. Opakuje se, protože naše myšlení o věcech je tak omezené. Myslíme si, že Bůh by měl být dokonalý. Někteří lidé jsou naštvaní nebo deprimovaní, že Bůh je nedokonalý. Jak by Bůh mohl být nedokonalý?
Takže, když vidí ve světě krutosti, jako například současnou válku v Iráku, jsou velmi naštvaní. Bůh nemůže existovat, protože jak by Bůh mohl zabít tolik lidí, nebo, přesněji řečeno, dovolit, aby bylo zabito tolik lidí. Chybí zde pochopení, že dokonalost Boha existuje pouze v nemanifestovaném, v nestvořeném.
Vědomí je základnou všech bytostí a všechny možnosti existují na této základně. Samozřejmě, když všechny možnosti jsou přítomny na této základně, dostáváme úplnou dokonalost.
Je důležité pochopit, že Bůh je dokonalý v doménách možností, kde všechny možnosti existují najednou, a kde žádná z nich nemůže nastat. K tomu, aby možnost nastala, je potřeba, aby došlo k omezením. Manifestace vyžaduje omezení, by vytvořily čas. Vyvíjíme se směrem k dokonalosti. To je základní myšlenka evoluce. Ano, tak to je.
Zažíváme omezení, abychom mohli manifestovat, ale pak v manifestovaném, ve stvořeném světě se tato omezení snažíme překonat, čímž vytváříme evoluci. Evoluci vyjadřující proces tvoření, kdy lepší a lepší vyjádření jemněhmotné reality jsou ztvárněny ve fyzické realitě.
Pro materialisticky založené myšlení se obrovským mystériem stávají instinkty. Od osmnáctého století jsme se posunuli. Podívejte se na nějakou kovbojku. Myslím, že tyto filmy jsou pravdivé, a že lidé opravdu považovali za normální po sobě střílet, a neváhali zabít jen tak, nějakého nevinného člověka. A podívejme se na dvacáté století, čím tato norma jednání byla nahrazena. Gándhí, křehký muž, mohl vést nenásilný boj proti mocnému anglickému impériu. Podobně Martin Luther King se zcela nenásilným hnutím v podstatně pomohl v Americe skoncovat s rasismem. V Jižní Africe byl odstraněn Apartheid, obrovská instituce, mocná instituce, také nenásilným hnutím. To jsou velkolepé doklady mého úhlu pohledu, že ve dvacátém století násilí ustupuje.


Nebe na zemi
Existují možnosti, jak tyto změny uskutečnit v celém lidstvu, které objevili biologové, a které jsou podporovány výsledky kvantové fyziky. Musíme je začít využívat. Musíme je začít používat ve velkém. Morfogenetická pole se modifikují, mění a celé lidstvo jako celek začíná dědit tato morfogenetická pole, a vytváří si nová těla a orgány. Co se stane, až celé lidstvo rozvine nové schopnosti mozkových okruhů, které odpovídají novému chování? Domnívám se, že tímto způsobem se všichni přeorientujeme na pozitivní emoce.
Myslím si, že nejdříve začneme nově přistupovat k mezilidské lásce. Potřebujeme se dostat k dalšímu kroku, kdy budeme mnohem více oceňovat intuici, což je příprava na to, abychom začali více vnímat supramentální svět. Supramentální svět se bude reprezentovat ve fyzickém světě. Tomu se říká manifestace nebe na zemi. Nebe se bude manifestovat na Zemi. Slyšíte mě správně.


Neexistuje nic jiného než Bůh
Povídal jsem si se svým přítelem, mystikem, a tento mystický přítel, Joel Morwood, mi začal klást závažné otázky. A já se nad něj trochu povyšoval. Myslel jsem si, tenhle chlápek je jenom filmový producent a měl nějaký mystický zážitek, tak se nazývá mystikem. Typický lhář. Víte, my fyzici se někdy díváme na tyto lidi skrz prsty. Přinejmenším já jsem to tak v té době měl. Teď mám větší úctu. Vysvětloval jsem mu podstatu paradoxu kvantového měření. Tím, že pozorujeme situace, tím, že mozek pozoruje možnosti, způsobujeme, že se ony mění ve skutečné události.
Jenomže paradox je zřejmý. Pokud je vědomí fenoménem mozku, jak to může dělat? Joel se mě zeptal: “Je vědomí nadřazené mozku, nebo mozek je nadřazený vědomí?” Řekl jsem: “No, narážíš na ne-lokální vědomí. Vím o něm všechno.” Ale Joel mě neslyšel. Řekl: “Jako vědec máš klapky na očích, snažíš se vidět věci s těmito klapkami na očích a prostě nic nevidíš. Vědomí je nadřazené všemu. Vědomí je bez objektu i bez subjektu.” A tím se to prolomilo.
Pak citoval frázi ze Súfismu. Velmi emocionálně. Začal být velmi emotivním a řekl: “Neexistuje nic jiného než Bůh Amit.” Neexistuje nic jiného než Bůh.” Tato věta, že neexistuje nic jiného než Bůh, náhle pronikla do hloubky mého vědomí a já si uvědomil, že věda je založena na materiálním základě, protože předpokládá, že hmota je základnou všeho bytí. Z toho vzniká zmíněný paradox. Proč by nemohlo být vědomí základnou všeho bytí, všech bytostí? Tím, co nazýváme Bohem, což je jiný název pro vědomí.
Jestliže ono je základem všeho bytí a jestliže hmota je vytvořena z vědomí, pak si vědomí může samo vybírat z těchto možností skutečnou událost bez jakéhokoliv dualismu. Otázka dualismu zmizí stejně jako mlha v ranním slunci. Byl jsem naprosto šťasten. Později jsem vyšel ven, všichni spali ve svých domech, já se díval na oblohu na Mléčnou dráhu.


Kvantový aktivismus
Kvantový aktivismus je myšlenka, jak přinést transformační hodnotu těchto poselství do našich vlastních životů a do naší společnosti. Opravdu jsme propojeni jeden s druhým.
Stát se násilníkem je odporné. Je to úplně vyloučeno, protože bychom si ubližovali sami sobě. Jsme spojeni. Všichni se chceme změnit Všichni chceme změnu společnosti. Není pochyb, že některé věci v dnešní společnosti nefungují. Máme globální oteplování. Máme terorismus. Máme demokracii, která je tak ovlivnitelná masovými médii a penězi, že jsme ztratili důvěru v naše politiky. Ekonomika vytváří obrovskou propast mezi bohatými a zbytkem společnosti, což připomíná návrat feudální společnosti. Tyto hrozby nás nutí, abychom zkusili změnit společnost. Ale jak bychom mohli změnit společnost, bez pochopení, co způsobilo její úpadek?
Musíme si uvědomit, že to byl materialistický světonázor, který rozvrátil naše vztahy, naše spojení s vědomím celku. Jestliže ničíme životní prostředí, je to jasný důkaz oddělenosti, separace. Nevidíme, že životní prostředí jsme my sami. My a životní prostředí nejsme odděleni. Jestliže vnímám jednotu, pak vnímám, že musím životní prostředí chránit.
Hlavní ideou kvantového aktivismu je rozpoznat, že materiální hodnoty dominují této společnosti. Abychom to změnili, musíme sami rozpoznat, že my také máme skryté materialistické sklony v našem způsobu jak k věcem přistupujeme. My se také často přikláníme k negativním emocím, více než k pozitivním, a proto se za prvé potřebujeme změnit my sami.
Potřebujeme se naučit zaměřovat se na kladné věci. Jestliže jsou naše vlastní srdce otevřená, jestliže přistupujeme k věcem s láskou, ostatní lidé to budou také vnímat. Těmto myšlenkám se nepřikládá valná váha, přestože je učitelé jako Ježíš nebo Budha znova a znova zdůrazňovali. Ježíš říkal jasně: “Miluj své nepřátele.” Rozumíte? Ježíš neříkal, že byste měli být spokojení, když jste schopní milovat své přátele. Že to stačí. Ježíš se s tím nespokojuje. Ježíš říká: “Miluj své nepřátele.” Ale umíme dnes milovat svoje nepřátele? Váháme. “No, možná, to víte ...” “...možná byl Ježíš trochu mimo, když to říkal.” Ne. Ježíš věděl, co dělá. Věděl, že jsme propojení, rovněž s našimi nepřáteli. A proto zabíjíme sami sebe, když zabíjíme naše nepřátele. A proto milování nepřátel je jedinou možnou cestou.
Ale to zní tak vznosně, neprakticky, protože zůstáváme stále v naší mysli. Vyvíjíme se pouze v naši mysli. Jsme v etapě mentálního vývoje, kde zkoušíme vyřešit každý problém racionálně. A to nestačí. Nestačí to. Musíme se změnit takovým způsobem, aby transformační síla kvantové fyziky vešla do našich životů.
Ztotožnění se s ne-lokálním vědomím a přerušovaná tvořivost: “Konání Bytí Konání Bytí”, to je kvantový aktivismus. Musíme se změnit tak, abychom vývoj urychlili, a nikoliv ho ignorovali. Je to opravdu velmi podobné tomu, co nám mystikové stále opakují: “Začni u sebe.” Jedině když se změníš ty, může se posléze změnit celý svět.
Půjdeme ještě o trochu dále, ne jenom začni u sebe, ale také si vždy vzpomeň i na ostatní. Za starých časů jsme byli spokojeni s modelem duchovnosti, kdy platilo: Když se změním, nakonec přijdu do ráje a nestarám se přitom o ostatní. Takhle nebudeme pokračovat. Protože ty jsi také mnou. Ty a já jsme spojeni. Když nemůžeš jít do nebe ty, ani já nemohu. Také se to popisuje v některých tradičních náboženstvích. V Budhismu je to koncept Bodhisatvy, kdy bytost tak rozvinula svou lásku, že doslova říká: “Dobře, jestliže ty nejdeš do ráje, já také nepůjdu. Budu jenom stát ve dveřích.” Ale to stále ještě nestačí.
A proto se dnes používá fráze ”Nech věci plynout. (Walk the Talk).” V našem světě, v naší kultuře je to velmi potřebné. Takže nechme věci plynout a nechme naše mozkové okruhy v pozitivních emocích. Prostě to dělejme. Praktikujme. Buďme dobrými, konejme dobro. Vykonávejme pravidelně praxi: Konat Být Konat Být Konat (Do Be Do Be Do). Buďme chvíli s Bohem, chvíli buďme v egu nechme tímto tancem vznikat tvořivé činy transformace.
Vytvořme kritické množství praktikujících lidí. Tak můžeme velmi rychle dosáhnout zesílení “Sestupné příčinnosti” obrovského dosahu. Když kritické množství lidí učiní tento základní krok, pak se tyto změny uchytí v celém lidstvu. Ne jenom v několika z nás, ale několik z nás s tím začne. Vyzývám vás, abyste se stali Kvantovými aktivisty s tímto záměrem, s tímto cílem ve vašich myslích. Můžeme změnit sami sebe a zároveň můžeme změnit svět.

vytvořeno z titulků k filmu

Zdroj: http://novazeme.webnode.cz/news/kvantovy-aktivista-text/

Film:

copyright © 2015 Iva Radulayová

Článek je možno šířit či kopírovat k nekomerčním účelům, a to v nezměněné podobě a s uvedením autora.