Síla podvědomí a myšlenek

Zneužité myšlenky

Mnoho knih bylo napsáno o tom, co je to lidská psychika a jak s ní nakládat, avšak v zásadě je člověk stále bytostí, kterou lze jen těžko vysvětlit. Jeho nejhlubší tužby zůstaly neuspokojeny a jeho nejniternější, osobní žádosti nezvládnuty. Utrpení a nemoci přes veškerý vědecký pokrok přibývá. Teprve výraznější proniknutí východoasijské moudrosti - k němuž došlo právě v posledních desítiletích - umožnilo většímu počtu lidí obeznámit se s vyššími stavy vědomí.

Naše vědecké myšlení by pokládalo téměř za opovážlivost, kdyby se někdo pokusil nabídnout trpícím lidem hotové řešení, jak by se sami mohli zbavit svého trápení. A přece všichni víme, že takové řešení nabízely odpradávna právě ty nejmoudřejší knihy lidstva, ať už je to Bible nebo Védy. Buddha a Ježíš, Mojžíš a Lao-c' ukazovali cestu z nedokonalosti. Zůstaly snad jejich hlasy neslyšeny?

Celá tisíciletí mrháme silou myšlenek, jež nám byla dána, v marnostech, ba leckdy ji zneužíváme i ke zlu. Každý myslí a nakládá se vzrůstající silou myšlenek v přesvědčení, že takto pochopí a osvojí si svět. Nikdo si neuvědomuje, že duchovní energie, kterou dostal do vínku, utváří a vede především jeho samého. Když někdo stále jen vykládá, jak je nemocen, nedokáže ho nikdo uzdravit. Když někdo před sebou stále vidí hradbu problémů, nikdy ji nepřekoná. Síla myšlenek však člověka nutí hledět vpřed s důvěrou.

Zde je východisko k překonání sebe sama, abychom se vyvíjeli skutečně tak, jak nám doporučovali zakladatelé velkých náboženství. Neočekávejte však žádný na náboženství založený návod k myšlení, zaobalený do psychologického hávu. Daleko spíš porozumíte, jak se moc našeho nevědomí dotýká transcendentních stránek našeho bytí, včetně náboženských představ, jak nám umožňuje nalézt znovu cestu k využití vlastních tvůrčích sil; málo záleží na tom, nazvete-li tyto síly Bohem, životní silou, vyšším já, super-ego anebo jednoduše aktem stvoření.

Nemusíte se bát, že by porozumění vlastním vnitřním hodnotám svádělo k intelektuálskému letu v oblacích. Nebudete odtrženi od reality a nevzlétnete ke hvězdám, kterých snad lidstvo nikdy nedosáhne. Teoretické úvahy pokládám za nezbytné pouze tam, kde bych chtěl jasněji, ozřejmit vnitřní souvislosti komplikovaných myšlenkových pochodů. Někde budu nucen odstranit zažité předsudky a poznatky, uložené na nesprávném místě, zařadit je do správných souvislostí. Jen si vzpomeňte, kolik chybných definicí například existuje jen okolo tématu hypnózy.

Knižní znalosti trpí obecně jedním handicapem; Když někdo pouze čte o tom, jak se jiní potýkají se životem, nebude dlouho schopen si sám pomoci. Cílem léto knihy však je naučit vás, abyste sami dokázali poznat a zvládat své niterné žádosti a motivace. Jejím cílem je naučit vás vyznat se a zorientovat se bez cizí pomoci v chaosu vlastních myšlenek.

Předpokladem však je, abyste se niterně vyrovnali se svou duchovní energií, s magickou silou svých myšlenek. Já jsem touto silou, která vnějšího světa dosahuje v podobě slova, fascinován již od dětství. Slovo pro mě bylo nositelem duchovní síly, a ne jako obvykle pouhým nástrojem obrazného popisu skutečnosti. Jaký význam pro život takové pojetí má, si můžeme ukázat na příkladu čtenáře novin, který si ukládá obsah toho, co přečetl, ve formě myšlenkových obsahů do paměti. Pětina všech zpráv v novinách je negativní, bez pozitivního vztahu k životu. Války, vraždy a soupeření o materiální hodnoty zahlcují mozky a snižují jejich životní sílu, neboť je naplňují pocity strachu a agresivity. Není tomu tak dávno, kdy jsem byl v Honolulu doslova ohromen, když hlasatelka po delší řadě pozitivních, uspokojením naplňujících informací náhle oznámila: A nyní přijdou špatné zprávy - takže ti, kteří je nechtěli poslouchat, mohli včas vypnout přijímač. Na tolik ohleduplnosti k naší psychice a na takový pozitivní přístup k lidem nejsme zvyklí. V nesnadném každodenním životě už pro to ani nemáme smysl. Dokonce ani psychologie, jejímž cílem je objevovat duševní mechanismy jednání člověka, není schopna odhalit, jak velkou škodu si tím způsobujeme.

Pokud se cítíte všemi opuštěni a odnikud již neočekáváte pomoc, abyste mohli lépe snášet svůj osud, bude pro vás velkou útěchou, když zjistíte, že nemusíte ztrácet naději.  A to je právě podstatou mého poselství: východisko k pozitivnímu obratu v životě leží v každém z nás. Tajemství našeho životního štěstí tkví v tom, jak dovedeme nakládat se svým intelektem, city a vědomím. Na kvalitě našeho myšlení plně závisí, jak si v životě povedeme. Jen málokterým je dáno tuto všeobjímající duševní moc, která všechno řídí a usměrňuje, skutečně prohlédnout.

Intelekt tedy chceme pokud možno odkázat do patřičných mezí. Jeho úkolem je komunikace s vnějším světem. Duše však vyžaduje jiný přístup, máme-li ovlivnit svůj osud. Obvykle jsme však daleci poznání příčin toho, čím duše skutečně strádá.

Dramatičnost osudů jednotlivců v mé každodenní praxi je tak přesvědčivá a tíseň, kterou v dnešní době pociťujeme nejen na duši, je tak naléhavá, až leckdy zboří natrvalo všechny iluze, že jsme zabezpečeni po sociální, lékařské i psychologické stránce. Je proto nejvyšší čas postavit se hlavnímu zlu naší doby, jímž je chybné myšlení, díky němuž jsme uvězněni za mřížemi nesprávných představ beroucích nám sílu k životu. Americký psychoterapeut dr. Joseph Murphy toho dosáhl svým učením o „pozitivním myšlení". Také pro mne, jako jeho přesvědčeného žáka a průkopníka jeho světového názoru, je chybné myšlení zlem odpovědným za opotřebování naší duševní energie.

Nemusíme přece zůstat až do konce svých dní zajatci zajetých kolejí myšlení. Když se někdo stane vězněm letargie a chybných motivací, je to jen důkazem jeho duševní slabosti. Vždyť se může rychle - a vlastními silami - osvobodit. Prostředí, dědičnost a výchova mají jistě vliv na utváření našeho postoje k vnějšímu světu, avšak v žádném případě ne v takové míře, o jaké nás přesvědčují psychoanalytici.

Naučte se využívat možností, které skýtá váš duch. Sami poznáte, že jen málo, ba téměř nic nezávisí na ostatních, když se naučíte sami zvládat život. Není na světě problém či nemoc, jejichž příčinu bychom nemohli nalézt v sobě samých. Další roviny našeho vědomí skrývají nevyčerpatelné rezervy energie, které člověk dvacátého století teprve nyní začíná odhalovat.

V naší duši se spojuje všechno, co jsme ve vnějším světě s takovou námahou oddělili. Nejhlubší poznatky psychologie, filozofie, medicíny a teologie vytvářejí teprve společně onu jednotu duše, jež nám byla dána do vínku v aktu stvoření.

Manipulace s naším rozumem

Věříte na náhodu? Žádná není! Díky svému omezenému vědomí často přehlédneme i jednoduché zákonitosti, kterými se řídí náš osud. Souvislosti ve větším měřítku už nepostřehneme vůbec. A tak se někdy řítíme do událostí, které pro nás mají velký význam právě teď, v tomto bodě cesty osudem a říkáme tomu náhoda.

Většinou nemáme dostatečný přehled, abychom postřehli jemnou techniku podvědomí. Kdo nechá život jednoduše plynout, takže se jeho osud skládá jako dětská skládačka, tomu se překvapivé události jeví jako náhoda, jako blesk z čistého nebe. Nebo jste snad nikdy neslyšeli, jak někdo zvolal: „Taková náhoda!", když jej potkalo něco negativního?

Také tato kniha je něco, co se vám náhodně dostane do rukou, a to právě v onom okamžiku života, kdy jste takovým myšlenkám otevřeni, a kdy právě hledáte východisko z nějakých obtíží. Po celá tisíciletí jsme byli zvyklí věnovat vědomou pozornost především viditelným věcem smyslově přístupného vnějšího světa. Dobrodružství smyslově uchopitelného reálného světa pro nás byla zajímavější než ponoření do vlastního nitra. To však znamená, že jsme svůj pocit bytí, vědomí sebe sama, svěřili plně nikdy neustávajícímu toku myšlenek, který nás provází od probuzení až do chvíle, kdy znovu uléháme.

Chápete, že téměř všechno, čemu říkáme problémy, pramení z naší neschopnosti prohlédnout svou duchovní sílu? Zatlačili jsme ji do podvědomí. Kdo vědomě zažil zářivě šťastný pocit, když náhle úspěšně vyřešil nějakou pracovní úlohu, ať neděkuje náhodě nebo náhlé pozornosti svého šéfa. Příčinou je vaše vlastní, osobní vzepětí. Ztotožnili jste se se svou úlohou tak dokonale, že vám duševní síly zmobilizované z podvědomí umožnily pronikavý, neodvratný úspěch.

Ze zcela přirozeného zdroje jste načerpali sílu intuice a využili jí na pozitivní rovině života. Když se vám náhodný úspěch přitom zdál být tak nečekaný a snadný, pak jen proto, že jste k předcházejícímu řešení přistupovali tvrdým, metodickým nasazením síly vůle. „Energie, kterou vynakládáte, abyste dosáhli nějakého cíle, je překážkou na cestě k cíli!"

Paradox, který je v tomto tvrzení pro člověka západního kulturního okruhu obsažen, lze rychle vysvětlit. Intuice vysoko přečnívá rozum řízený vůlí. Žádná plánovaná práce intelektuála s veškerými finesami jeho mnohostranně školeného rozumu nemůže nahradit jedinečnou sílu bleskově rychlého intuitivního poznání. To dokládá životní úspěch všech velkých badatelů a básníků. Intuice je víc než vědění! Intelekt ji nedokáže ani pochopit, ani vyvolal.

Kdo nemá důvěru v duchovní jádro svého bytí, kdo chce celý život zvládnout jen silami rozumu, ten zůstane navždy tím, čím je: hrubou materiální bytostí v oceánu nevědění a snad člověkem, který si bude neustále stěžovat na těžkosti a protivenství života. Jenže to právě chcete nyní změnit.

Když si někdy v životě opravdu zoufáme, bývá na vině fakt, že se necháme svádět vědomím na scestí. Rozum rád věří na náhodu. Je to nemoc naší doby, protože moderní člověk si myslí, že neexistuje nic, co by nešlo rozumově vysvětlit. Vědomí je pro něho jen úzký výřez z reálného světa, který lze pochopit pěli smysly. Témata jako „život po životě" či „reinkarnace" bázlivě obchází. Šestý smysl - onen cit pro velejemný, duchovní svět, jenž je pro nás často důležitější, než jsme sami ochotni připustil - zatlačil hluboko mimo oblast vědomého. A přitom právě zde je počátek našeho bytí, náš skutečný domov.

Nekontrolovaná moc myšlenek

Pohled na svět prizmatem vědomi nepodléhá častým změnám. Když jsme smutní, jeví se nám celý svět šedý, byť by i byl krásný slunečný den. Když jsme naopak v dobré kondici, nezkazí nám náladu ani ten nejprudší déšť. Co je příčinou výkyvů našeho vědomí na široké škále od pozitivního k negativnímu?

Tak například: Jaké myšlenky se vám honí hlavou ráno při snídani? Promýšlíte všechno možné, co musíte dopoledne vyřídit? Třeba pocítíte drobnou radost, když si vzpomenete, že jste někam večer pozváni, anebo zase hněv, když si uvědomíte, že musíte pro auto do servisu, protože vám někdo včera poškrábal lak.

Pak se najednou všechno jakoby prozáří. Setkáte se dnes s někým, koho máte rádi, anebo budete podepisovat smlouvu, o kterou jste se tak dlouho snažili. Dobrá nálada je na celý den zajištěna.

Úplně jiná situace však nastane, když vás čeká příliš obtížná úloha, která je podle vás nad vaše síly. A když se kromě toho ještě budete muset šéfovi přiznat k závažné chybě, je to už pro vaše nervy i žaludek příliš silná káva. Další krajíc chleba už necháte ležet a vyrazíte se zamračeným čelem z domu.

Do osmi hodin ráno se ještě nic nepřihodilo. Přesto je vaše vědomí díky několika myšlenkám již polarizované. Zamyslete se: Jen pár myšlenek stačilo, aby ovlivnilo celou vaši náladu! Třeba namítnete: „Ale vždyť to způsobily reálné události... " Jenže vy jste se s nimi konfrontovali už v myšlenkách a představovali jste si, co nepříjemného vás za několik hodin čeká. To zanechalo stopy ve vašem podvědomí; a celý den se bude řídit vaším nevědomým očekáváním.

Když vnější svět odpovídá vašim osobním přáním, jste spokojeni. Když však okolní svět vašim představám neodpovídá, dostanete špatnou náladu - ano, sami si rozvíjíte podle vnějších podmínek mocný potenciál špatné nálady, která vás brzdí a díky níž vidíte všechno černě. Podle okolností se pak můžete stát obětí i mocného agresivního nutkání, jež vás strhne k nekontrolovanému jednání. Ale stejná nálada se může stát také příčinou chorob a fyzických poruch.

Tvrzení, které činí myšlenkové představy odpovědné za tělesné a duševní blaho i nepohodu, má ovšem dalekosáhlý význam. Psychosomatici přiznávají psychice takovou sílu jen částečně; v každém případě však právě oni přisuzují psychickým příčinám až osmdesát procent nemocí.

Co je tedy na tomto podivném vědomí, které zdánlivě řídí celý náš život a o němž východní moudrost praví, že dokáže postihnout jen zcela nepatrnou část našeho bytí? Student práv si myslí, že po skončení studia se vyzná v celé spletitosti řádu, jímž se řídí vztahy mezi lidmi a astronaut zase věří, že se právě dostal až na samé hranice poznání přírody. Díky vědě si jen stěží dovedeme představit, že bychom své vědomí rozšířili až za hranice rozumu.

My používáme mozek jako databanku. Pro každou událost musíme najít vysvětlení, pro každý problém řešení. Co uděláte, když jste nemocní? Jdete k lékaři, aby vám pomohl. To je taková samozřejmost, že o tom nikdo nemluví. Avšak za tím se skrývá přiznání rozumu, že v okolním světě dokáže uspořádat jen něco, v našem těle pak jen málo. My všichni, bez ohledu na povolání a vzdělání, se jednomyslně spoléháme na rozum jako na jediné místo, kde lze manipulovat s informacemi a odkud mohou vzejít impulzy k našemu jednání. Ba i věda staví výhradně na tomto jedinečném počítači, který pro nás stvořil Bůh, aby učinil náš život v divokém a nebezpečném světě trochu důstojným a bezpečným.

Jak je to možné, že jsme i nadále vězni tolika omylů a že nám život nedovoluje nahlédnout do tolika svých tajemství?  Vzali jsme ho příliš vážně, příliš absolutně. Proto si naše ego osobuje právo nedat nám leckdy vědět, když nás chce nemoc upozornit, že jsme udělali chybu. Nás už tolik nezajímá, jaké síly nás ženou, ale daleko spíše, co si s nimi počít. S rabováním, jaké dnes zažíváme na přírodních zdrojích celé Země, jsme na svém těle začali již dávno. Většina lidí vůbec nepochopila, že v našem neklidném světě se přístup k podvědomí stává otázkou života.

Z knihy: Erhard F. Freitag - Všemocné podvědomí

copyright © 2015 Iva Radulayová

Článek je možno šířit či kopírovat k nekomerčním účelům, a to v nezměněné podobě a s uvedením autora.