Hypnóza a autosugesce

      "Vše, co nás psychicky ovlivňuje, je sugesce, neboť v okamžiku, kdy podléháme nějakému psychickému ovlivnění, vyvstává v nás odpovídající myšlenka."                        Fritz Lambert

 

     Hypnóza je velmi stará téměř jako lidstvo samo. Klínové nápisy, které se dochovaly v zemích Eufratu a Tigridu ukazují, že Sumerové již ve čtvrtém tisíciletí před Kristem hypnózu znali a dovedli ji používat tím samým způsobem, jak je užívána v současnosti.

     Britisch Medical Association definuje hypnózu takto: " Hypnóza je přechodný stav změněné pozornosti u pacienta. Stav, při němž se spontánně nebo jako reakce na verbální a jiné podněty mohou vyskytovat různé jevy. Tyto jevy zahrnují změny vědomí a paměti, a také vyšší náchylnost k sugescím, reakcím a myšlenkám, jaké se v obvyklém stavu u pacienta nevyskytují. Mimo jiné lze v hypnotickém stavu vyvolat či potlačit jevy, jako jsou anestézie, paralýzy, svalová ztuhlost a vazomotorické změny".

     Dle encyklopedie je hypnóza změněný stav vědomí, který umožňuje pohlcení sugerovanými zážitky a prožívání změn vnímání, emocí a paměti jako reálný, který je možné terapeuticky využít.

     Ve skutečnosti nezpůsobuje hypnózu hypnotizér, nýbrž hypnotizovaný se uvádí do hypnotického stavu sám poté, co hypnotizér v něm vyvolal představu navození hypnózy. Hypnotický stav pak nastane, protože hypnotizovaná osoba ho očekává.

     Naprosto nezbytnou součástí hypnotizace je nejenom souhlas hypnotizované osoby, nýbrž především její hluboké vnitřní přesvědčení o tom, že hypnotizér chce výhradně její dobro.

     Hypnóza má hluboký vliv na celý organismus. Tak kupříkladu lze v hypnóze zpomalit či zrychlit dýchání a tepovou frekvenci. Dále lze ovlivnit mimo jiné tyto funkce: sekreci žaludečních šťáv, vylučování potu, kašlání, zvracení, zívání, kýchání, sexuální funkce, menstruaci, bazální metabolismus, velikost zorniček, vyměšování moče a stolice.

     Hovoří-li se o hypnóze, většinou se tím myslí stav podobný spánku, tzv. hypnotický spánek. Navenek se také hypnotický stav většinou podobá jakémusi lehkému spánku, ale ve skutečnosti jsou mezi nimi velké rozdíly. Hypnóza je stav zúženého vědomí, ale uvnitř toho ohraničeného kužele vědomí se mohou vyskytovat všechny odstíny škály mezi ospalostí a zvýšenou bdělostí. Vzhledem ke sníženému prahu vědomí je zde sice se spánkem jistá příbuznost, ale nikdy to není úplná podobnost.

 

Rozdíly mezi hypnózou a spánkem:

- v hypnóze se selektivně zvyšuje pozornost vůči zadávané sugesci, ale ve spánku pozornost mizí

- hypnotizovaný slyší každé slovo, každý šelest, ve spánku je vnímání podnětů prakticky utlumeno

- v hypnóze je snížená kritičnost, ve spánku kritičnost mizí zcela

- vědomí v hypnóze je zúžené, ale bdělé, oproti tomu ve spánku je utlumeno

- v hypnóze zůstává zachována orientace v čase a prostoru, ve spánku orientace mizí

- hypnotizovaný si pamatuje na zážitky, není-li mu vysloveně vsugerováno, že si je pamatovat nebude, kdežto vzpomínky ve spánku mizí

- hypnotizovaný reaguje na oslovení,  spící člověk na oslovení nereaguje

 

Skutečnosti charakterizující hypnózu:

- hypnóza nemá nic společného s magií či nějakými nadpřirozenými procesy

- hypnóza není totéž, co umělé uspávání, její projevy jsou variabilní, závislé na osobnosti hypnotizéra a používaných metodách

- hypnóza není totéž co sugesce, i když sugestibilitu zřetelně zvyšuje

- pomocí hypnózy lze ovlivnit nejenom funkční onemocnění, nýbrž i těžké organické poruchy, a to v pozitivním i negativním smyslu

- dosažený stupeň hloubky hypnózy i míry hypnosugestivního ovlivnění do velké míry záleží na celkovém neuropsychickém založení a stavu hypnotizované osoby, zejména pak na její psychické aktivitě či pasivitě

- v hypnóze lze navozovat takřka jakékoliv změny vnímání včetně halucinací, a to pozitivních i negativních

- kohokoliv, kdo může spát, lze také hypnotizovat, pouze hloubka a projevy hypnózy jsou individuálně různé

- hypnóza není všelék, ale v rukou zkušeného hypnoterapeuta je obdivuhodnou možností pomoci jiným lidem

      Sugesce- její podstata spočívá v tom, že ve vlastním podvědomí či v podvědomí jiného člověka nějakým způsobem vyvoláme určitou představu. Dosahujeme tím ovlivnění emocí, úsudku a rozhodnutí dotyčné osoby. Čím zřetelněji a silněji určitou představu navodíme, tím delší bude její působení.

     Jde-li o navození sugesce u jiného člověka, říká se tomu heterosugesce.    Jde-li o působení na sebe sama, pak se jedná o autosugesci. Každá sugesce,     i zvenku zadávaná heterosugesce, je tedy nakonec autosugescí. Což nám pomáhá si uvědomit, že nikdo nemůže zmermomocnit  naši mysl, pokud to sami nedovolíme.

     Sugesce se nikdy neuskutečňuje ve vědomí. Může být účinná jen tehdy, jestliže ji autosugescí přeměníme v živou názornou představu až vizi.

     Myšlenka je počátek všech věcí. Z ní potom vzniká živá názorná představa. Teprve na to může navázat provedení. Veškeré sugestivní působení, ať už          v hypnóze či bdělém stavu, při autosugesci či heterosugesci, je pouze následkem naší vlastní víry. V hypnóze jsou sugesce, vlastní nebo cizí, buď píijimány nebo odmítány, tj.: buď jim věříme nebo nikoliv. Profesor Ch. Baudouin říká: "Sugesce je podvědomé uskutečnění myšlenky".

     Celý náš život určují vědomé a nevědomé sugesce. Sami sebe také neustále ovlivňujeme. S každou svou myšlenkou utváříme svou osobnost, a tak určujeme svůj osud. Z tohoto důvodu bychom neměli nikdy rozvíjet žádnou negativní myšlenku, a už vůbec ne něco negativního říkat. Proto je třeba každou negativní myšlenku nahradit myšlenkou pozitivní dříve, než bude moci škodlivě zapůsobit.

     Dokud nemáme své myšlenky pod kontrolou a nejsme si vědomi ohromné síly svých myšlenek, pak jsme této moci vydáni na milost a nemilost do té doby, dokud si sílu myšlenek a jejich dopad na nás neuvědomíme. Vše máme ve svých rukou, protože své myšlenky můžeme libovolně řídit. Této síly, můžeme využít ve prospěch uskutečňování našich přání.

     Nejspolehlivějším prostředkem ke zvyšování účinku sugesce je opakování. Jakákoliv sugesce by měla být formulována jasně a jednoznačně. Mít úspěch se můžeme naučit. Názornou představu úspěchu již úspěch začíná. Ale i neúspěchy jsou osvojitelné reakce. Ten, kdo se identifikuje se svým nedostatkem, ten nejenže takový skutečně je, ale i takovým zůstane.

 

Účinnost sugesce závisí:

- Individualita sugerujícího: jeho vystupování jako je mimika, jeho vnitřní jistota, ošacení. Také je velmi důležité co sugerující říká a jak to říká.

- Individualita ovlivňovaného: Sugerovaná formule se musí ztotožňovat s představivostí toho, kdo má být ovlivněn. To, co na jednoho působí intenzivně, na druhém se míjí účinkem.

- Obsah sugesce: Je-li formule sugesce v rozporu s osobností a názory ovlivňovaného, ovlivňovaný ji odmítne, proto musí být nejen forma, ale i obsah v souladu s ovlivňovanou osobou.

     Jsou dva druhy sugesce, a to přímá, která vyvolává často vědomý odpor ovlivňovaného a nepřímá, která snáze unikne cenzuře logiky, rozumu a pak je pravděpodobnější, že ji ovlivňovaná osoba přijme. U nepřímé sugesci ovlivňovaná osoba neví, že jde o sugesci ovlivnění. Takovou sugescí může být např. reklama, která říká, že když si koupíme ten a ten výrobek, pak se stane to a to úžasné... Tyto sugesce typu   "jestliže (když, až)..., pak (tak)..." jsou nesmírně účinné.

     Největším nepřítelem sugesce je pochybnost. Třeba bychom i velmi rádi uvěřili, ale nejde to, protože nám v tom brání úzkost a pochybnosti. Dokud kolísáme mezi pozitivními a negativními myšlenkami, tak se dál nedostaneme.

     Jakmile člověk v sebe uvěří, pak cítí ohromnou sílu sugesce s každým dalším a dalším jejím použitím zřetelněji a zřetelněji, takže žádná pochybnost už v něm nemůže vzejít. Věříme-li na ustavičné trampoty a neúspěchy, budeme je také zažívat. Poznáme-li však sílu v sobě a začneme ji využívat bez tlumení jejího účinku pochybnostmi, náš život se změní.

Zpracováno dle knihy: Vyšší škola hypnózy- K. Tepperwein

 

copyright © 2009 Iva Radulayová

Článek je možno šířit či kopírovat k nekomerčním účelům, a to v nezměněné podobě a s uvedením autora.