Proč jsme kyselí

    Lidé žádají v modlitbách od bohů zdraví, ale že sami v sobě mají nad ním moc, nevědí.

                                   Démokritos z Abdér 

    

     Lidské tělo obsahuje více než 70 % vody a udržuje v krvi pH hodnotu od 7,35 do 7,4 - s občasnými, zcela nepatrnými výkyvy. Pokud by se tato hodnota výrazněji snížila, člověk zemře. Náš život tedy závisí na tom, že tělo setrvává v neutrálním, pouze lehce zásaditém prostředí.Vyváženost zásaditokyselého (acidobazického) prostředí těla je nejdůležitější podmínkou našeho zdraví.

     Tato životně důležitá skutečnost i nadále zůstává klasickou medicínou nepovšimnutá a většina lékařů nepovažuje acidózu za bezprostřední ohrožení našeho zdraví. Pokládají ji dokonce za menší problém, než je narušení látkové výměny. Tomu ještě napomáhá fakt, že stav kyselosti v těle se běžně určuje z krve a ta - až na řídké výjimky - udržuje tělo přísně v neutrálním prostředí. Je třeba si uvědomit, že výkyv v acidobazické rovnováze, jenž je v dnešní době téměř běžným jevem, poškozuje nejen lidské buňky, nýbrž každý život.

     Během látkové výměny neustále vznikají v těle kyselé látky, jako např. kyselina močová, uhličitá, mléčná, octová a dokonce i solná, která se, pokud ji zdravé ledviny neodbourají a nevyloučí, do značné míry podílí na zrychlování překyselenosti těla, a tím i na narušování buněk. Kyseliny mají ničivý účinek. Dokážou rozrušit dokonce i kámen nebo kov. Pokud setrvávají v těle, aniž by se neutralizovaly, způsobují bezpochyby ty nejrůznější choroby.

    Naše nepřirozené stravovací návyky vedly k tomu, že podíl zásaditosti v našem těle je vytrvale příliš nízký a podíl kyselosti u většiny lidí naopak příliš vysoký. Starosti, zloba a stres kyselost ještě zvyšují. Dokud si tělo může brát zásadité látky z vaziva, cév a kostí, dokáže přebytek kyselin neutralizovat. Tím však dochází k úbytku minerálů z těla, řídnutí kostí a sklerotizaci cév, což vede jak k infarktu, mozkové příhodě či osteoporóze, tak i k revmatismu, dně, artróze, deformaci obratlů atd. Kdo by si pomyslel, že i vypadávání vlasů, deprese, ekzémy a zubní kazy jsou následky přemíry kyselosti v těle? Překyselenost má aktivizující a zároveň i ochromující účinky. Člověk je neklidný, rozrušený, a přesto malátný, snadno se unaví a potřebuje dlouhou dobu na to, aby se zotavil. Překyselený organismus nemůže být zdravý. Čím větší je toto zatíženi, tím závažnější je onemocnění.

    Vedle toho je každý člověk vystaven četným a bohužel často i nerozpoznaným jedům. Mám na mysli zbytky insekticidů, pesticidů a herbicidů, stejně jako nepřeberné množství potravinových přísad, jako jsou konzervační a barvicí látky atd., nevyjímaje chlor, přidávaný do pitné i užitkové vody. To vše dohromady je příčinou mnoha pozdějších, převážně neznámých následků.

    Tělo dělá, co může, aby se zbavilo nestravitelných rostlinných zbytků potravin. Pokud se to z určitého důvodu nepodaří, ukládá je např. ve vazivu. Pouze v nejzazších případech bývají jako zásobárny odpadních látek „využívány" vyšší tělesné funkce, jako je mozek, oči, uši a srdce. Proto je třeba brát vážněji případy, kdy se zakaluje zrak nebo ztrácí sluch. Mozková mrtvice a infarkt jsou pak již posledními příznaky překyseleného a odpady zaneseného organismu - a často i jeho konec.   

    Celý proces začíná tím, že tělo je nuceno odbourávat cenné minerální látky, aby mohlo neutralizovat záplavu kyselin. K tomu si postupně vytváří jakási „odkladová místa", a to jedno po druhém, protože nemá jinou možnost vyloučit takové množství kyselin najednou. Přitom by bylo velmi snadné zabránit tomuto vývoji, jenž je navíc kdykoliv vratný. Během jednoho až tří let může být tělo zase vyčištěno, odpadní látky odstraněny a zásobárny minerálů znovu až po okraj naplněny. Duch se opět rozjasní - jak už jsme dávno nezažili, snad někdy v mládí - a z člověka znovu vyzařuje jeho vnitřní krása.

 

Hlavní příčiny překyselení organismu

 

Všeobecné

- špatná výživa (denaturované potraviny)

- špatné stravovací návyky

- špatný způsob života

 

Jednotlivé konkrétní příčiny

- příliš mnoho bílkovin

- cukr

- alkohol

- nikotin

- nasycené mastné kyseliny

- jedovaté látky v životním prostředí

- poživatiny (respektive jedy z poživatin)

- elektrosmog

- chemické léky

- zloba a agrese

- stres a nahromaděná duševní zátěž

 

 Vazivo: ochranný systém a zásobárna kyselých látek

    Kyseliny vnikají nejdříve do krve. Jsou-li však její ochranné látky (tzv. pufry, které tlumí výkyvy v acidobazické rovnováze) již vyčerpány, je přebytek kyseliny odveden do vaziva. Buňky pojivové tkáně jsou robustnější, takže jedovaté látky je tak snadno nepoškodí. Kyseliny se v nich hromadí tak dlouho, dokud je ledviny nevyloučí. Dalším vyměšovacím orgánem jsou plíce. Pomocí obou těchto orgánů se tělo snaží přebývající kyseliny co nejrychleji vyloučit. Než však budou „předány" do moče, musí být předtím neutralizovány, a to za pomoci zásaditých látek.

    Pojivová tkáň (vazivo) obklopuje všechny tělesné buňky jako ochranná vrstva. Výživa buněk, stejně jako odstranění odpadních produktů z těla, probíhá v této tkáni. Ale i veškeré informace nervového systému předávané buňkám (a naopak) mohou probíhat pouze touto cestou, jinak by látková výměna v buňkách byla značně zkrácena. Pokud je pojivová tkáň přetížena a nemůže přijmout další kyselé látky, zadržují se často v kloubech, kde způsobují bolestivé záněty, jako je pakostnice, revma nebo polyarthritida, zánět několika kloubů současně. Jakmile kyselé usazeniny zničí chrupavku, vzniká artróza.

    V překyselené tkáni se poškozuje kvalita krve; červené krvinky výrazně ztrácejí pružnost a nemohou proniknout do jemných cévek. Vlásečnice přestanou být dostatečné zásobeny životně důležitými látkami, v tele začíná chybět kyslík.

    Neustálý přebytek kyselin ničí také kolagenní vazivová vlákna, což vede k ochabnutí a stárnutí. Organismus se snaží tyto škody napravit pomocí tělesné bílkoviny fibrin, ale jejím využitím se naopak pružnost vaziva výrazné zhoršuje a zároveň se snižuje jeho „zásobovací" kapacita. V takovém případě vazivo nemůže nadále plnit svoji ochrannou funkci a tělo předčasně stárne, přičemž vrásky a celulitida jsou pouhým začátkem. Kolagenová vlákna se rozšiřují, takže jakýkoliv pohyb vnímáme jako bolestivý.

    Dlouhodobé překyselení organismu vede k chronickým zánětům a ty k neustálým bolestem. Zhoršuje-li se neprůchodnost vaziva i nadále, buňky se udusí kvůli nedostatečnému zásobení kyslíkem. Poněvadž pojivová tkáň se vyskytuje v celém těle, je jejím stavem samozřejmě postižen celý organismus. Proto je životně důležité, a to v pravém slova smyslu, tělo důkladně zbavit přebytečných kyselin.

 

Žaludek: výrobce zásaditých látek

     Štěpením kuchyňské soli, přirozené součásti naší krve a tkáně, produkuje žaludek kyselinu solnou, jejíž hodnota pH leží mezi 2,8 až 1,2. Kuchyňská sůl je jednoduchá sloučenina sodíku a chlóru. K jejímu štěpení, k němuž dochází prostřednictvím speciálních, takzvaných nástěnných buněk (buněk žláz ve výstelce žaludeční stěny), žaludek potřebuje kuchyňskou sůl, oxid uhličitý a vodu. Chlór se přitom sloučí s vodíkem a vytváří kyselinu solnou. Zároveň dochází ještě k dalšímu spojení, které sestává ze sodíku, vodíku, uhlíku a kyslíku. Tvoří se tak zásaditá látka - natriumbikarbonát, známý jako „kyselý uhličitan sodný" neboli natron, jedlá soda. S jedním gramem kyseliny solné vzniká 2,3 gramu natrium bikarbonátu, jenž je krví rozváděn do celého těla a později neutralizuje ve střevech žaludeční šťávy.

     Jestliže je tělo nedostatečně zásadité, rozkládá více kuchyňské soli a doplňuje tak velmi důležité zásady, přičemž samozřejmě vzniká i větší množství žaludeční šťávy, která však již není potřebná a způsobuje pálení žáhy. Když člověk něco sní, pálení většinou zmizí, jelikož se šťávy smísí s potravou, ale přitom jsou nadále produkovány kyselé žaludeční šťávy, a tak přemíra kyselin vyvolává tvorbu dalších a dalších kyselin. Jakmile žaludek přestane zvládat jejich množství, postupuje je do dvanáctníku. Tím se sice jeho kyselinná koncentrace sníží, avšak zároveň vznikají nové kyseliny a dvanáctník na to reaguje vředy.

     Dostatek zásaditých látek v těle je proto tak důležitý, dokonce životně důležitý, jelikož mají dvojí úlohu. Za prvé, pomocné trávicí orgány jako játra, žlučník a slinivka břišní potřebují velké množství zásad k vytváření šťáv nutných k trávení - půllitru žlučníkové, až jeden litr slinivkové a kolem tří litrů šťávy střevní žlázky. Ještě důležitější je však druhá úloha zásad - snižování kyselosti těla, především pojivového vaziva. Pokud není tato úloha splněna kvůli nedostatku zásaditých látek, dříve nebo později tělo musí onemocnět.

     Protože zásadité látky jsou spotřebovávány při plnění svých funkcí, je nutné neustále zajišťovat jejich další přísun z jiných zdrojů - nejlépe ze zásadité potravy nebo potravinových doplňků. Pokud místo potravy člověk užívá léky určené k redukci kyselosti, docílí sice toho, že se kyselinotvorná činnost žaludku sníží nebo dokonce zastaví, ale tím se zase naruší důležitá tvorba zásaditých látek a nový „začarovaný" kruh může začít.

     Pálení žáhy je tedy téměř vždy „voláním" žaludku o pomoc. Tehdy je nutné doplnit chybějící zásady a nebránit produkci kyselin. Zvýšené množství kyselin při pálení žáhy poškozuje citlivé stěny jícnu a časem je natolik zeslabí, že se v nich může začít tvořit rakovina. V neposlední řadě se ani ledviny nemusí vypořádat s nežádoucím množstvím kyselin, takže dochází k onemocnění i v této oblasti. Následky překyselení organismu jsou mnohočetné a katastrofální, ale dá se jim snadno zabránit, pokud pochopíme všechny souvislosti.

 

Krev: zcela zvláštní tekutina

     Někdy se říká, že v krvi sídlí duše, a když člověk vykrvácí, ztratí ji. Krev je však pro nás také tekutým orgánem potřebným jak pro přísun výživných a stavebních látek, které tělo neustále vyžaduje, tak pro odsun odpadních a vedlejších produktů látkové výměny, jako je močovina. Na krvi zřetelně vidíme, jak důležitá je pro tělo hodnota pH - její normální hladina v krvi se udržuje jen ve zcela nepatrných výkyvech mezi 7,35 až 7,4, protože snížení na pH 7 nebo naopak zvýšení na 7,6 by již mohlo být smrtelné.

    Váže-li se na červené krvinky příliš mnoho kyselin, nedokážou nadále přijímat potřebné množství kyslíku a tělo trpí jeho nedostatkem, přestože ho plíce nabízejí v dostatečném množství. Kromě toho zvýšená koncentrace kyselin zhoršuje pružnost krvinek nebo se dokonce vytvářejí takzvané kyselé „sraženiny", které jíž nemohou proniknout jemnými vlásečnicemi a nakonec je ucpou. Tím je organismus nedostatečně vyživován, což může dokonce přivodit i smrt. Dostatek zásaditosti je tudíž nezbytný i pro krev, protože jinak nemůže vykonávat svoji životné důležitou funkci.

 

Kde vzniká tolik kyselin?

    Čím to je, že překyselení organismu je pravděpodobnější než jeho vyšší zásaditost? Tělo vytváří kyseliny částečně samo, připomeňme jen žaludeční šťávy, zásady však získává výlučně jen prostřednictvím potravy - a mimo to jsou neustále spotřebovávány. Svému tělu nedáváme často příležitost k tomu, aby odbourávalo kyseliny přirozenou cestou, protože příliš málo pijeme. Pokud se také navíc nedostatečně pohybujeme, vydýchají plíce jen velmi málo kyselin, přitom nedostatek kyslíku vede k jejich další produkci.

    Také chronický nedostatek vitaminů a stopových prvků podporuje tvorbu kyselin, protože tělo nedokáže dokončit určité procesy látkové výměny. Jestliže v nevhodnou dobu něco špatného sníme - a navíc ve spěchu, může se dokonce i původně zásaditá strava změnit v kyselou. V dietologii je tento jev označován jako zásaditá „inverse". Důležitou roli přitom hraje individuální stav zažívacího traktu: je-li přetížen, ne zcela strávená syrová strava ve střevech zkvasí a stává se kyselou.

    To vede k mnoha potížím. Člověk si připadá přetažený, je chronicky unavený, zotavuje se jen velmi pomalu a nedostatečně, neustále ho provází silné napětí ve svalech, bolesti hlavy a v zádech. Pokožka inklinuje k ekzémům, nos a oči bývají často podrážděné a stále silněji nás sužují bolesti, které nemůžeme přesně určit. Tím nám tělo signalizuje, že už nezvládá tu spoustu kyselin a nutně potřebuje pomoc, Nedojde-li mezi dvěma jídly nebo alespoň během noci k vyloučení nestravitelných odpadních látek ani k dostatečnému odkyselení, budou kyseliny natolik přetěžovat pojivovou tkáň, až se latentní acidóza nakonec změní v akutní. Pokud nenastane žádná změna, tento stav může mít smrtelné následky.

    Celkové tělesné prostředí se musí změnit, což znamená pravidelně a vytrvale ho odkyselovat. Tělesné funkce se zlepší a lokální potíže i příznaky nemoci zmizí v takové míře, jak dalece se vám podaří zbavit tělo zátěže.

    Již roku 400 před Kristem řekl Hippokrates: "Ze všech složenin našich tělesných sil se kyseliny projevují jako ty nejškodlivější."

    Tělesné prostředí zná dvě odchylky od normálu, a to nedostatek nebo přebytek určitých látek; přitom obě odchylky se mohou projevit současné. Pokud je prostředí podvyživené, do buněk proniká příliš málo životně důležitých látek, jako jsou vitaminy, minerály a stopové prvky. Čím větší je jejich nedostatek, tím méně jsou buňky schopné vykonávat svoje rozmanité funkce. V případě, že tento stav setrvává delší dobu či překročí určitou míru, buňky odumírají.

   To samé se však přihodí i tehdy, pokud je prostředí zaplaveno škodlivými látkami. Přísun kyslíku a výživných látek je omezen a odsun odpadních produktů z buněk vázne. Ty se shlukují, až se buňky nakonec udusí ve vlastním odpadu. Zpočátku vede toto zatížení organismu pouze k narušení funkcí a zánětům, jestliže se však na situaci nic nezmění - dojde ke zničení tkáně. Jedinou účinnou pomocí v této situaci je důkladné a pravidelné odkyselování těla.

    Po letech, většinou několika desítkách let, kdy tělo trpí překyselením, jíž nestačí jen přejít na zásadité potraviny, jako je ovoce, zelenina a brambory. Člověk potřebuje po delší čas speciální výživu, která by především doplnila minerální látky v těle.

    Také hluboké dýchání napomáhá odkyselení, stejné jako důkladné žvýkání a dobré prosliňování potraviny, které zvyšuje její alkalizaci. Většina kyselin vzniká ze stravy, obvzlášť z přemíry bílkovin. Strava chudší na bílkoviny, podávaná ve vyšším věku, zřetelně prodlužuje život. Aby se ze střev, buněk atd., vyplavily kyseliny a nestravitelné rostlinné zbytky potravin, je zapotřebí zajistit denně přísun zásad, a to nejlépe hned po ránu.

    Acidóza těla je také jedním z předpokladů rakoviny, která ke svému vzniku potřebuje právě kyselé prostředí. Ani artróza není bezpodmínečně jen průvodním jevem stáří, vzniká v něm častěji pouze z toho důvodu, že ve chrupavkách se právě ve vyšším věku ukládá obzvlášť hodně zásad, jež si tělo odtud odebírá v případe většího překyselení. A to, co zbývá, se podobá krystalickému smirku, který klouby vytrvale opotřebovává.

    Důkladné odkyselení organismu vede v neposlední řadě k duševnímu i fyzickému zdraví. K čištění organismu pomocí kůže může být použita koupel, a to minimálně na dvě hodiny, přičemž vodu je třeba doplnit natriumbikarbonátem na pH hodnotu okolo 8,5. Záchvatům migrény i alergické rýmy se lze také preventivně vyhnout, když již během prvních příznaků či dokonce i předtím vypije postižený člověk sklenici teplé až horké vody (ne minerální), do které vsypal plnou čajovou lžičku natronu.

    Při každém odkyselování dbejte na to, abyste vydatně pili, neboť jen tak se mohou ničené kyseliny dobře vyplavit. Zůstane-li moč v kyselém rozmezí pH, přestože jste si vzali prostředek k odkyselení, znamená to, že ho pravděpodobně bylo ještě málo.

   Obnova kyselozásadité rovnováhy představuje rozhodný krok ke zdraví a vitalitě, a přitom i k znovunalezené radosti ze života. Právě tato rovnováha je základem pro všechny funkce celého organismu. S přibývajícím zanášením odpadními látkami se výživa jednotlivých buněk stále víc a víc komplikuje, což se tělo snaží vyrovnat tím, že zvýší krevní tlak, aby se využila i ta nejnepatrnější propustnost a krev mohla proniknout až do vlásečnic. Pokud si pacient v této situaci vezme třeba jen jediný prášek na snížení tlaku, dosáhne sice kýženého efektu, ale za cenu, že se tím jeho celkový stav zhorší.

   Překyselení je také jedna z velkých brzd v profesním životě člověka, neboť snižuje jeho vytrvalost a schopnost vyrovnat se se stresovou zátěží a vyvolává neustálou podrážděnost. Takový' člověk jen stěží dojde klidu, stále se cítí přetažený, a tím i přetížený požadavky, které jsou na něj kladeny. A to jak v zaměstnáni, tak i v soukromém životě. Veškeré problémy zmizí hned poté, kdy organismus dostane účinnou pomoc v podobě přiměřeného a pravidelného „přísunu" zásaditých látek.

 

Náš imunitní systém

     Největší část našeho imunitního systému se nachází ve střevech, a tudíž právě očista střeva je tak důležitá a účinná. Překyselení a zahlenění ochrnují náš imunitní systém a my se tak stáváme náchylní k onemocněním, s nimiž by se zdravý organismus jinak snadno vypořádal.

    Takže to nejsou viry a bakterie, které způsobují naše nemoci, nýbrž neschopnost přetíženého imunitního systému, jenž se jim nedokáže ubránit. Toto platí i pro buňky rakoviny, které sice v našem těle vznikají každý den, ale teprve kyselé prostředí jim umožní další bujení.

    Stejně tak ten, kdo je neustále ve špatné náladě, myslí negativně a ke všemu má pesimistický přístup, trvale zeslabuje svůj imunitní systém. Vyvolává tím ve svém těle nepřetržitě kyselé prostředí a nevědomky - a dobrovolné - tak škodí každé jednotlivé buňce. Veškeré naše negativní myšlenky mění připravenost imunitního systému k určitým funkcím. Avšak i tehdy, když se člověk nutí k něčemu, s čím vnitřně nesouhlasí, když se za něčím žene nebo si věčně dělá nějaké starosti, zatěžuje svůj imunitní systém. Jakékoliv, i to nejmenší rozčílení, má následné negativní dopad jak na systém, tak i na celkový zdravotní stav.

 

Naše tělo potřebuje zásadité látky

    Účinek kyselin závisí na jejich množství a na jejich koncentraci. Jak již bylo řečeno, nemůže pH krve překročit hodnotu 7 směrem ke kyselosti a hodnotu od 7,6 směrem k zásaditosti. Hodnoty mimo tyto hranice přivodí smrt. To znamená, že tělo musí bezpodmínečně neutralizovat přebývající kyseliny nebo zásady. Pokud to není možné prostřednictvím přijímané potravy, v zájmu o „přežití" je nuceno čerpat potřebné minerály z cév, kloubů a v neposlední řadě i orgánů - ovšem s pustošícími následky.

     Přesto je tento postup důležitý a v podstatě správný, za předpokladu, že se vhodnou výživou později opět dosáhne nutného zmineralizování. Takže nezáleží pouze na odkyselení těla, ještě důležitější je následné doplnění minerálních látek. Při procesu odkyselování jde v zásadě o přežití těla, při zmineralizování o zdravý život.

    Při překyselení těla jsou svaly přecitlivělé na tlak, zatímco normálně je lze stisknout bezbolestně až ke kosti. Také tímto způsobem můžeme odhadovat stupeň kyselosti těla, spolehlivější je však její pravidelné měření v moči. Už pří delší procházce na čerstvém vzduchu se pH hodnota znovu normalizuje, aniž bychom museli dodávat zásady. Kyslík, který takto do organismu „natankujeme", vystačí k tomu, aby zneutralizoval kyseliny v krevním oběhu.

    Přesto je tento postup důležitý a v podstatě správný, za předpokladu, že se vhodnou výživou později opět dosáhne nutného zmineralizování. Takže nezáleží pouze na odkyselení těla, ještě důležitější je následné doplnění minerálních látek. Při procesu odkyselování jde v zásadě o přežití těla, při zmineralizování o zdravý život.

    Při překyselení těla jsou svaly přecitlivělé na tlak, zatímco normálně je lze stisknout bezbolestně až ke kosti. Také tímto způsobem můžeme odhadovat stupeň kyselosti těla, spolehlivější je však její pravidelné měření v moči. Už pří delší procházce na čerstvém vzduchu se pH hodnota znovu normalizuje, aniž bychom museli dodávat zásady. Kyslík, který takto do organismu „natankujeme", vystačí k tomu, aby zneutralizoval kyseliny v krevním oběhu.

 

Kyselinotvorné potraviny

Přehled nejdůležitějších kyselinotvorných potravin:

    Ančovičky, avokádo, bílé víno, bonbony, brambůrky, broskve v plechovce, burské oříšky, candát, cukr, čaj (Černý), čajovka, čočka, čokoládové jazýčky, divoké prase, dort sachr, eidam, ementál (45 % tuku), fritovací olej, gorgonzola, halibut, hovězí pečené, hovězí řízek, hranolky, humr, husa, husí játra, játra, játrové knedlíčky, jehněčí, jelito, jitrnice, kandované ovoce, kapr, karbanátek, kari koření, kečup, klobása, kokosový olej, kokosový ořech, krevní tlačenka, krocan, langusta, ledvinky, limonády, liška jedlá, losos, majonéza, makrela, marcipán, máslové sušenky, maso, mleté maso, mušle, nugát, ovarové koleno, ovocné bonbóny, ovocné víno, pálenka, pečený sleď, perník, pivo, polévková kostka, preclík, pstruh, račí maso, rostbíf, rum, rybí tyčinky, salám, sardele, sardinky, skořicové cukroví, sladové pivo, sleď, smažené krokety, sůl, sýr Bries, sýr s hříbky, šampaňské, špek, štika, šunka, tavený sýr, treska, třtinový cukr, tučné vepřové maso, tuňák, tvarohový koláč, tvrdý salám, úhoř, vaječný likér, vepřová kotleta, volský jazyk, vuřt, whisky, zajíc.

 

Zásadotvorné a neutrální potraviny

A zde je odpovídající seznam zásadotvorných a neutrálních potravin:

    Ananas, artyčoky, aspik, bambusové klíčky, banány, borůvky, bramborová polévka, bramborové knedlíky, brambory, brokolice, broskve (čerstvé), brynza, bylinkové čaje, camembert (30% tuku), celer, celozrnný chléb, cibule, citrony, cuketa, cukrová kukuřice, čaj (zelený), černý kořen, černý nasládlý chléb, černý rybíz, červená řepa, červené zelí, česnek, dietní margarín, dietní olej, droždí, dýně, fazole (zelené), fenykl, grahamový chléb, grapefruitový džus, hlávkové zelí, hovězí filet, hrášek (čerstvý), hrušky, husí prsa, chřest, jablečná šťáva (přírodní), jablečná dřeň, jablečné víno, jablečný koláč (kynuté těsto), jablko, jáhly, jahody (čerstvé), jogurt, kapusta, kapusta kadeřavá, kdoule, kedlubny, knäckebrott, kondenzované mléko, kopr, kroupy, krupice, krůtí maso, kukuřice, květák, kyselá smetana, kyselé zelí, lanýž, ledový salát, lněná semínka, maliny, margarín, máslo, medový meloun, meloun, meruňky, minerální voda neperlivá, mirabelky, mléko (1,5 až 3,5 % tuku), mrkev, nektarinky, netučné mléko (sbírané), netučný tvaroh, nudle, odstřeďované mléko, okurky, okurky v koprovém nálevu, okurky v octovém nálevu, ořechy, ostružiny, petržel, platýs, podmáslí, polévková zelenina, pomeranče, pomerančový džus (přírodní), pórek, rajčata, rajčatový džus, růžičková kapusta, rýže (natural), ředkev, ředkvičky, řeřicha, slepice (pečená i vařená), slunečnicový olej, sójové klíčky, srnčí kýta, šípky, špenát, šťáva z kyselého zelí, švestky, telecí filé, telecí stehno, treska, třešně, tučné mléko, tvaroh, ústřice, želatina, žitná mouka (typ 997), žitný chléb.

 

Ovoce

   Pro zdravou, zásaditou výživu je ovoce obzvlášť důležité. V optimálním případě byste měli začít každé ráno snídaní sestávající výhradně jen z ovoce, jež potěší nejen oči a patro, ale obdaruje vás také svěžestí a dobrou kondicí, kterou vám bude každý závidět.

   Jedním z nejlahodnějších plodů je ananas. Jeho enzymy jsou důležité a léčivé, neboť např. enzym bromelin tráví odumřelou tkáň, aniž by zatěžoval tkáň zdravou. Tím napomáhá tělu při jeho čištění a nezávadným způsobem i při ubývání na váze. Ananas je zásaditý a harmonizuje tudíž acidobazické tělesné prostředí.

   Také jablka jsou zásaditá a velmi zdravá, měli bychom je jíst se slupkou a s jádřincem, neboť pročišťuje tělo a přirozenou cestou snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Ani hrušky bychom neměli podceňovat. Také se podílí na čištění těla, mají mírně projímavý účinek a obsahují důležité minerály.

   Obzvlášť můžeme ocenit meruňky. Mají neobvykle vysoký obsah minerálů. Národ Hunza, nejzdravější populace na zemi, je používá jako „multivitamínový bonbon". Sušené meruňky mohou být i v zimě kdykoliv k dispozici - a měly by být ve vašem jídelníčku každý den. Neměli bychom opomíjet ani jahody, které já osobně považuji za nejvýtečnější „domácí" ovoce. V době jejích sklizně jich sám sním denně minimálně půl kila, někdy i celé kilo.

    Avšak nepřekonatelné jsou datle a fíky, pokud se týče obsahu minerálních látek. Z toho důvodu je velmi doporučuji, zejména proto, že jsou v každou roční dobu k dispozici. Nepostradatelné je pro mě např. mango. Toto lahodné tropické ovoce není jen velice chutné, nýbrž pro tělo i prospěšné, neboť zmírňuje řadu jeho zátěží.

    Při překyselení organismu však nejrychleji účinku je meloun. Jezte ho, kdykoliv je to možné. Již hodinu poté bude vaše hodnota pH optimálně vyvážená. Nejvhodnější je jíst meloun samotný, neboť jen tak se již za 20 minut ocitá ve střevech a začíná odkyselovat a čistit vaše tělo.

    Nezapomeňte ani na maliny a borůvky. Mají nejen zvláštní aroma a chutnají báječně, ale kromě toho čis­tí krev a střeva a obsahují vysoký přebytek zásad. Pokud je doba třešní, měly by být také denně podávány na stůl, nejlépe jako součást ovocné snídaně. Třesně jsou totiž ten nejčistší „elixír mládí" pro látkovou výměnu a trávení. Vedle vysokého podílu zásad se v nich vyskytuje i velmi mnoho přirozeného zinku, jenž je nepostradatelný při vyměšování kyselin ledvinami. Samozřejmě že do jídelníčku odkyselovací diety patří i pomeranče, stejné jako broskve, které jsou obzvlášť účinné při třídenní čistě broskvové dietě.

    Pokud máte problémy s trávením, jsou švestky přesně tím žádaným „lékem", neboť zcela spolehlivě pomohou odstranit z těla všechno, co je v něm již nepotřebné. Vysoký obsah minerálů mají také mandle a lískové oříšky. A když objevíte na trhu papáju, určitě po ní sáhnete. Je to velmi lahodný plod, který prospěje tělu po mnoha stránkách.

 

Banány

    Žádné jiné ovoce nemůže prokázat tak vyrovnanou bilanci výživných látek jako banány. Harmonizují srdeční rytmus a hladinu cukru v krvi a rozšiřují vědomí, kvůli čemuž se jim říká „plody moudrosti". Jelikož zvyšují hladinu serotoninu v krví, pozitivně působí i na vaší náladu a rozpoložení.

    Doporučují se především dětem, neboť jsou lehce stravitelné, nabízejí snadno dostupné zásady a nepůsobí na tloušťku. Obsahují i velmi důležitou kyselinu listovou, jež např. pomáhá „zbrzdit" Alzheimerovu nemoc. Jejich konzumace je velmi důležitá i v těhotenství, protože právě v tomto období chybí v ženském těle dostatek těchto kyselin a banány je mohou doplnit. Denně bychom si měli dopřát alespoň 2 až 3 banány, jež nám příroda nabízí dokonce již hygienicky „zabalené".

    Banány jsou považovány za jeden z nejlepších přírodních léků. Chutnají báječně i pečené. Na pánvi jen krátce opečete 4 až 5 banánů - takto připravené vydají za jeden výtečný kompletní chod. Pokud jste je v této podobě dosud neochutnali, o mnoho jste přišli.

 

Hroznové víno, elixír života

     Nezáleží na tom, jestli jsou hrozny bílé nebo červené, vždy jsou chutné a prospěšné už jen proto, že hroznový cukr se vstřebává přímo do krve. Kromě toho také stimulují nervy. Jsou nepostradatelnou součástí zásadité stravy i jako šťáva. Již desetidenní kúra s červeným hroznovým vínem neuvěřitelně prudce sníží sklon k srážlivosti krve a s 2 až 3 sklenkami hroznového džusu denně si zajistíte ochranu proti infarktu. S velkou pravděpodobností vám právě džus z červených hroznů prodlouží život a pomůže zůstat až do pozdního věku zdravý a vitální.

 

 Zelenina- elixír mládí

    Zelená zelenina, jak syrová tak i vařená, patří k potravinám s nejvyšším obsahem minerálních látek. Obsahuje mnoho hodnotných zásad, jež tělo bezpodmínečně potřebuje. Denní porce zeleniny je proto v zásadité stravě nepostradatelná.

   Jako syrová je nejvhodnější mrkev, a pokud ji máte rádi, pak i kedlubna. Obzvlášť velké množství minerálů je obsaženo v čočce, pórku, dýni a v červené řepě. Nejbohatší na minerály je však špenát a petržel. Nejrychlejší čisticí účinek pak pocítíte poté, co sníte chřest. Za velmi významné v zásadité stravě jsou považovány olivy, neboť jsou velmi bohaté na draslík. Proto byste měli při přípravě jídel používat co nejčastěji právě olivový olej, nejlépe přirozeně lisovaný za studena a z prvního lisu. Pokud se pro vás stanou olivy a olivový olej denní součástí jídelníčku, uděláte svému tělu obzvlášť dobře.

 

Brambory

    Pro zásaditou výživu jsou brambory zcela nepostradatelná a ideální potravina pro všechny, jejichž tělesné tekutiny jsou překyselené, a to se v současnosti týká většiny z nás. Brambory vážou v žaludku kyseliny, a tím napomáhají při zánětech žaludeční sliznice a jiných žaludečních potížích. Přispívá celému organismu. Tato hlíza také posiluje nervovou soustavu a zvyšuje odolnost proti stresu.

 

Česnek, ideální ragulátor žláz

    Česnek je v mnoha kulturách ceněn jako léčivá rostlina. Je vskutku jedním z nejbáječnějších „léků" přírody, ačkoliv ještě stále nedokážeme přesně určit, která ze substancí česneku má na svědomí jeho léčivý účinek. Je zjištěno, že je ideálním regulátorem žláz. Vzhledem k rozsahu jeho účinků je možné v něm spatřovat skutečné tonikum. Zvlášť intenzivně působí na věnčité cévy, posiluje imunitní systém, snižuje krevní tlak a hladinu tuků v krvi, a to bez vedlejších účinků - pokud ovšem odhlédneme od jeho výrazného aroma. Je tedy mnoho důvodů pro to, abychom v kuchyni ve větší míře využívali blahodárný vliv česneku.

 

Koření dokáže kouzla

    Také řada koření má kvůli vysokému obsahu minerálních látek silný zásaditý účinek. Pozornost si v tomto ohledu zaslouží především skořice a bobkový list, bílý" pepř, kopr a majoránka, kmín a cibule.

    Nade všemi však vévodí černý kmín. Již před půldruhým tisíciletím prorok Mohamed ve své knize Hadith hlásal, že černý kmín může vyléčit každou nemoc. Moderní medicína dochází k poznatkům, že toto koření (nigella sativa) je schopné znovu obnovit hladinu minerálů v těle a organismus optimalizovat. Olej z černého kmínu obsahuje hodnotné, několikanásobně nenasycené mastné kyseliny, které jsou pro tělo nepostradatelné. Sotva který prostředek dokáže tak snadno a účinně pomoci tělu, aby ještě lépe plnilo své rozmanité funkce, což se velmi rychle projeví zlepšeným zdravotním stavem.

 

Jogurtem pro dlouhý život

     Jogurt zaujímá v poživatinách zcela zvláštní postavení. Nejenže odstraňuje zárodky onemocnění, které vyvolávají žaludeční a střevní potíže, ale zároveň také potlačuje tvorbu nádorů, a tak chrání organismus před rakovinou. Je bohatý na vápník, potřebný při stavbě a posilování kostí, což je velmi důležité především ve stáří.

    Jogurty patří k základním potravinám u obzvlášť dlouhověkých národů. Měly by se tedy pravidelně objevovat i ve vaší stravě. Tělo vám za to poděkuje.

 

Voda je život

    Měli bychom se vždy snažit pít vodu s nejvyšší energetickou kvalitou. Voda je život, ale existují v ní velké rozdíly a naše buňky potřebují vodu té nejlepší kvality. Voda vytváří takzvané klastry, shluky, v nichž jsou obsaženy všechny její energetické informace. Tím se stává nositelem energie a informací prvního řádu, neboť tyto informace a energie jsou důležitější než všechny ostatní látky ve vodě a jsou spoluodpovědné za náš zdravotní stav.

    Voda je rovněž ideálním prostředkem k transportu živin a kyslíku až k té nejmenší buňce. Cestou zpět jsou odpadové produkty látkové výměny a kysličník uhličitý dopravovány vodou do lymfy a krve a s nimi k vylučovacím orgánům - ledvinám, plícím a kůži. Z nich opouští tělo v podobě moče, vydýchaného vzduchu a potu.

    Voda působí také jako báječný „ochlazovač", neboť při zvýšené tělesné teplotě se vypařuje kůží, člověk se potí a přitom vydává teplo do prostředí, takže teplota těla poklesne. Když se přitom sníží hladina vody v těle, ozve se žízeň jako signál, abychom opět doplnili zásobu vody.

    Voda rovněž reaguje na elektromagnetické vlny, protože sama tvoří elektrický dipól. Její molekuly se rozkmitají, a tím se změní fyzikálně-chemické vlastnosti vody.

    Voda jako nositel energie a informací ovlivňuje a mění naše tělo až po tu nejposlednější buňku. Může být tudíž jak škodlivým, tak zároveň i léčivým prostředkem. Při úpravách pitné vody je z ní sice odstraněna většina škodlivých látek, ne však jejich uložené, závadné informace. Zdraví škodlivá oscilace zůstává i nadále pevnou součástí vody.                         

Tři účinné faktory vody

- chemické složení

- uložené energetické kmitání

- obsažené informace, které voda předává všemu, s čím přijde do styku

    Tyto tři faktory mají rozhodující vliv na acidobazickou rovnováhu našeho těla. Elektromagnetický náboj vody je ovlivňován a pozměňován jak elektromagnetickým pólem, který okolo sebe šíří např. televizor, počítač nebo zářivky, tak i jedovatými látkami z prostředí či zatíženými a ozářenými potravinami. Nemoc a stáří kráčí ruku v ruce se slabostí elektrického potenciálu tělních tekutin, především však vody obsažené v buňkách. Tato specifická vlastnost vody jako nositele energie je vědecky ověřena spektroskopickými výzkumy. Voda by se tedy pro nás mohla stát tím nejdůležitějším léčebným prostředkem.

    Vodu nikdy nemohou nahradit jiné nápoje. Všimněte si, že mléko není nápoj, nýbrž potravina. Když pijete mléko, vaše tělo potřebuje dodatečně stejné množství vody. Kdo pije limonádu nebo kolu, přijímá tím zbytečně mnoho kalorií, neboť litr limonády obsahuje až 105 gramů cukru. Litr plnotučného mléka obsahuje 38 gramů tuku - což je přesně tolik kalorií, kolik tělo dokáže spálit až po 3,5 hodinách chůze.

    V pozdějším věku se snižuje pocit žízně, může se dokonce úplně ztratit a snadno tak dochází k vysychání buněčné tekutiny. Obsah vody v buňce se většinou pohybuje okolo      60- 70 %. Pokud klesne pod 50 %, ochromí se životní procesy, a to často nevratně. I když situace nedojde až tak daleko, kvůli malému množství vody v buňkách se z nich dostatečně nevyloučí jedovaté látky, buňky předčasně stárnou, a tím i celé tělo.

    Toto vše dokazuje, jak důležitá je voda pro všechny funkce našeho organismu, a to jak kvantitativně, tak především kvalitativně. Život bez vody je naprosto nemyslitelný. Pokud by voda byla stále víc a víc zatěžována kyselinami, tělo nakonec nemůže přežít. Následuje předčasné stárnutí, zbytečná onemocnění a příliš časná úmrtí.

    V našem mírném pásmu vyloučí dospělý člověk denně asi 2,4 litry vody močí, potem, stolicí a při dýchání. Toto množství musí být bezpodmínečně zase doplněno. Část chybějící vody přijímáme v potravě, větší část však musíme doplnit pitím. Zde je rozhodující, co pijeme, neboť jen „živá" voda udrží tělo zdravé. Energetizovaná voda předává energii dál a zároveň s ní přenáší svoji léčivou vibraci do tělesných tekutin. Tím se zlepšuje tekutost krve a srdci se tak odlehčí. Právě takováto živá voda je skutečný životabudič.

 

Nezapomeňte na pití

    Pokud je vaším zvykem málo pít, což bývá především u starších lidí celkem běžné, vaše krev je hustá a pomalá. V takovém případě nedokáže projít úzkými vlásečnicemi, a proto celé oblasti těla přestanou být dostatečně zásobeny kyslíkem. Ani odpadní látky nejsou optimálně odstraňovány, takže se postupně začnou v těle usazovat.

    Pří pití je třeba věnovat velkou pozornost kvalitě nápoje. Pokud je to možné, vyberte si jen jeden druh dobré vody, nejlépe neperlivé, neboť kyselina uhličitá v perlivých nápojích je samozřejmě také kyselina, která musí být později opět odstraněna.

   Téměř všechno, co pijeme, má kyselou hodnotu. Perlivé nápoje mají např. pH hodnotu 2, pomerančový džus 2,2, alkoholické nápoje téměř 3,5 a „normální" voda z vodovodu 4,5.

   Nejoblíbenějším nápojem většiny z nás je káva, jenže našemu organismu bohužel přidává na kyselosti, takže představuje „jed" pro každého, kdo je tak jako tak už překyselený. Čaj je již vhodnější, zelený samozřejmě nejvhodnější. Vedle vody by se pro vás měl stát základním nápojem především takový druh čaje, v němž je jen nepatrný podíl kofeinu.

Zdroj: Kurt Tepperwein- Pryč s kyselostí

 

copyright © 2011 Iva Radulayová

Článek je možno šířit či kopírovat k nekomerčním účelům, a to v nezměněné podobě a s uvedením autora.