Deset iluzorních představ, které máme

1. Ilusorní potřeby 

Tohle je vaše První falešná představa: EXISTUJÍ POTŘEBY

 

     To je vaše první a zároveň největší falešná představa. Všechny ostatní z ní vycházejí.

Všechno, co dnes prožíváte, všechno, co cítíte v každém okamžiku, je zakořeněno v této představě.

     Ve vesmíru však žádné potřeby neexistují. Člověk něco potřebuje jen tehdy, když chce dosáhnout nějakého výsledku. Vesmír však žádný výsledek nevyžaduje. Vesmír je výsledek.

     Potřeby neexistují ani v mysli Boha. Bůh by něco potřeboval jen tehdy, kdyby chtěl dosáhnout nějakého výsledku. Bůh však nic nechce. Bůh je to, co produkuje všechny výsledky.

     Ve své představivosti jste si vytvořili představu potřeby, protože si myslíte, že něco potřebujete, abyste přežili. Představte si, že by vám bylo lhostejné, zda budete žít nebo zda umřete. Co byste pak potřebovali?

Vůbec nic.

      A představte si, že by pro vás bylo nemožně nežít. Co byste pak potřebovali?

A teď vám řeknu pravdu: je nemožné, abyste nepřežili. Nemůžete nežít. Otázka není, zda budete žít, otázka je, jak budete žít. Jaký život si zvolíte? Co budete prožívat?

Řeknu vám tohle: k přežití nic nepotřebujete. Vaše přežití je zaručené. Dal jsem vám věčný život a ten vám nikdy nevezmu.

     Můžete namítnout, že pouhé přežití není štěstí. Můžete si myslit, že ke šťastnému životu něco potřebujete  že můžete být šťastní jen za určitých okolností. Tak to není, ale vy si myslíte, že to tak je. A protože víra produkuje zážitky, prožíváte tak svůj život a myslíte si, že jej tak prožívá i Bůh. To však neplatí ani pro Boha, ani pro vás. Rozdíl je pouze v tom, že Bůh si to uvědomuje.

      Až si to uvědomíte i vy, budete jako Bůh. Zvládnete život a celá vaše realita se změní.

Řeknu vám jedno velké tajemství: štěstí není výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsledkem šťastného života. To platí o každém stavu bytí.

     Láska není výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsledkem lásky. Soucit není výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsledkem soucitu. Hojnost není výsledkem určitých okolností. Okolnosti jsou výsledkem hojnosti.

     Představte si jakýkoli stav bytí. Bytí vždycky předchází zkušenost a produkuje ji.

Protože jste si to neuvědomovali, věřili jste, že se musejí stát určité věci, abyste byli šťastní a myslíte si, že totéž se týká Boha.

     Je-li však Bůh první příčinou, může se stát něco, co Bůh nezpůsobil? A je-li Bůh všemohoucí, může se stát něco, co si Bůh nepřeje?

     Může se stát něco, čemu by Bůh nemohl zabránit? A jestliže Bůh něčemu nechce zabránit, neznamená to, že si to sám přeje? Samozřejmě že ano.

    A proč by si Bůh přál, aby se dělo něco, co by ho činilo nešťastným? Odpověď na tuto otázku nedokážete přijmout. Boha nemůže nic učinit nešťastným.

     Vy tomu nemůžete uvěřit, protože byste museli věřit v Boha, který nemá žádné potřeby. Takového Boha si neumíte představit. A neumíte si představit takového Boha, protože si neumíte představit takového člověka. Nevěříte, že byste mohli žít takovým způsobem a neumíte si představit Boha, který je větší než vy.

     Až si uvědomíte, že takovým způsobem žít můžete, pak o Bohu budete vědět všechno, co je možné o něm vědět. Uvědomíte si, že jste měli pravdu. Bůh není větší než vy. Jak by mohl být větší? Bůh je to, co jste vy a vy jste to, co je Bůh. A přece jste větší, než si myslíte.

Mistři to vědí. Na vaší planetě dnes žijí Mistři, kteří to vědí. Tito Mistři pocházejí z mnoha tradic, náboženství a kultur, ale přesto mají jedno společné.

Mistra nemůže nic učinit nešťastným.

      Na počátku vaší primitivní civilizace nežila většina lidí v tomto stavu dokonalosti. Lidé si pouze přáli vyhnout se neštěstí a bolesti. Jejich vědomí bylo příliš omezené, takže nechápali, že bolest nemusí působit neštěstí, a proto si vytvořili strategii na základě principu, který se později začal nazývat principem rozkoše. Lidé dělali to, co jim přinášelo štěstí a snažili se vyhýbat tomu, co jim působilo bolest.

     Tak se zrodila vaše První falešná představa: představa, že existují potřeby. To lze nazvat vaším prvním omylem.

      Potřeby neexistují. Potřeba je fikce. Ke štěstí nic nepotřebujete. Štěstí je stav mysli.

Tohle naši předkové nemohli pochopit. A protože se domnívali, že potřebují určité věci, aby byli šťastní, myslili si, že to platí o všem v životě. To se týkalo i té části života, kterou chápali jako Vyšší sílu - sílu, kterou následující generace začaly považovat za živou bytost a kterou začaly nazývat různými jmény, jako například Alláh, Jahve, Jehova nebo Bůh.

Nebylo pro ně obtížné představit si sílu, která je větší než oni. Bylo to vlastně nutné. Potřebovali si nějak vysvětlit všechno, co se vymykalo jejich kontrole.

    Chyba nebyla v tom, že věřili v existenci Boha, nýbrž v tom, že předpokládali, že tato všeobsahující a všemocná síla něco potřebuje - že Bůh je na něčem nebo na někom závislý.

Jako by říkali, že Plnost není plná, že potřebuje něco, co by ji naplnilo. Nebyli schopni uvědomit si tento vnitřní rozpor. Mnoho lidí si to neuvědomuje dodnes.

     Z této představy o závislém Bohu pochází myšlenka, že Bůh má určitý plán. Jinými slovy, že existují věci, které se musejí stát ‚ aby byl Bůh šťastný.

Lidé tuto myšlenku zredukovali na mýtus, který říká: Tvá vůle se uskuteční.

Vaše představa, že mám Vůli, vás přiměla k tomu, abyste se snažili zjistit, co je má vůle. Brzy však bylo jasné, že se na tom nemůžete shodnout. Jestliže každý nevěděl, co je Boží vůle, je jasné, že ji každý nemohl vykonávat.

     Ti nejchytřejší mezi vámi použili tohoto argumentu k vysvětlení toho, proč někteří lidé žijí lépe než jiní. Pak ovšem vyvstala další otázka: jak je možné nevykonávat Boží vůli, jestliže Bůh je Bůh?

     Je jasné, že vaše První představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Potřeby neexistují. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

     A měli jste pravdu. Ale udělali jste chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

      A tak vznikla vaše Druhá falešná představa.

 

 

 2. Iluzorní neúspěch

Tohle je vaše Druhá falešná představa: EXISTUJE NEÚSPĚCH

 

      Myšlenka, že Boží vůle (pokud Bůh nějakou má) nemusí být vykonána, odporuje všemu, co jste si myslili, že o Bohu víte- to jest, že Bůh je všemohoucí a všudypřítomný Stvořitel-  nicméně jste ji nadšeně přijali.

     Z toho vznikla velice nepravděpodobná, nicméně velice mocná představa, že Bůh může neuspět. Bůh si může něco přát, ale nemusí to dostat.

     Zkrátka a dobře, Boží vůli lze zmařit. Tato představa je stěží uvěřitelná, neboť i omezený lidský rozum si uvědomuje její rozpory. Nicméně člověk má velkou představivost a je schopen věřit všemu. Nejenže jste si vymyslili Boha, který má potřeby, ale vymyslili jste si Boha, jehož potřeby nemusejí být vždycky uspokojeny.

     Jak jste to udělali? Jako obvykle, přisoudili jste Bohu lidské vlastnosti. Přisoudili jste Bohu vlastnosti, které jste odvodili ze své vlastní zkušenosti. Protože jste zjistili, že nemusíte dostat všechno, co si myslíte, že potřebujete ke štěstí, prohlásili jste, že Bůh je na tom stejně.

Z toho vznikl mýtus, který říká, že výsledek života je nejistý.

     Život může, ale nemusí být dobrý. Nakonec všechno dobře skončí- anebo taky ne.

Vaše pochybnosti, že potřeby Boha (pokud nějaké mám) budou uspokojeny, ve vás vyvolaly strach.

     Strach jste poznali, teprve když jste si vymyslili Boha, jehož potřeby nemusejí být vždycky uspokojeny. Do té doby jste se neměli čeho bát. Bůh o všem rozhodoval. Bůh byl všemocný a se světem bylo všechno v pořádku. Co by se mohlo stát?

      Ale pak jste si vytvořili představu, že Bůh nemusí dostat všechno, co si přeje. Bůh si mohl přát, aby se k němu vrátily všechny jeho děti, ale jeho děti tomu mohly zabránit svými vlastními činy.

     I tato myšlenka byla rozporuplná a lidský rozum si to opět uvědomil. Jak mohla Boží stvoření odporovat Boží vůli, jestliže Stvořitel a jeho stvoření byli jedno a totéž? Jak mohl být výsledek života nejistý, jestliže nebyl žádný rozdíl mezi Stvořitelem, jenž život stvořil a tvory, kteří život žili?

     Je jasné, že vaše Druhá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Neúspěch neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

     Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

A tak vznikla vaše Třetí falešná představa.

 

 

3. Iluzorní nejednotnost

Tohle je vaše Třetí falešná představa: EXISTUJE NEJEDNOTNOST

 

     Abyste opravili svou Druhou představu, vytvořili jste si představu třetí: Stvořitel a jeho stvoření nejsou jedno a totéž.

     To od lidského rozumu vyžadovalo, aby si představil něco nemožného - že to, co je Jeden celek, není jeden celek; to, co je sjednocené, je vlastně oddělené.

     Tak vznikla vaše falešná představa, že oddělenost opravdu existuje.

     Lidé si myslili, že jestliže jsou odděleni od Stvořitele a jestliže jim Stvořitel dovolil dělat, co chtějí, že mohou dělat i to, co Stvořitel nechce, aby dělali. Za těchto okolností bylo možné odporovat Boží vůli. Bůh mohl něco chtít, ale nemusel to dostat.

     Nejednotnost produkuje možnost Neúspěchu a Neúspěch je možný, jedině když existují potřeb, jedna falešná představa závisí na druhé.

     První tři falešné představy jsou nejdůležitější. Jsou tak důležité pro existenci všech dalších, že jste si vytvořili různé kulturní tradice, jejichž smyslem bylo tyto představy vysvětlit. Každá z vašich kultur si vytvořila svůj vlastní příběh, ale všechny tvrdily totéž, každá svým vlastním způsobem jedním z nejznámějších je příběh o Adamovi a Evě.

     První muž a první žena byli stvořeni Bohem a žili šťastně v ráji. Byli nesmrtelní a žili ve spojení s Božskou podstatou. Za tento dar od nich Bůh vyžadoval jen jediné. Zakázal jim jíst plody ze stromu poznání Dobra a Zla. Podle tohoto příběhu Eva ochutnala zakázané jablko, čímž porušila Boží příkaz. Nebyla to však tak docela její chyba. Byla k tomu svedena hadem, jenž je ve skutečnosti bytostí, které říkáte Satan nebo Ďábel. A kdo je tento Ďábel? Je to padlý anděl, tvor boží, který si dovolil chtít být stejně mocný jako jeho Stvořitel. To je podle tohoto příběhu největší urážkou Boha, největší bezbožností. Všechny bytosti by měly uctívat Stvořitele a nikdy by se neměly pokoušet být větší než Stvořitel.

      Tato verze vašeho kulturního mýtu se poněkud odchyluje od vaší tradice tím, že Bohu připisuje jisté vlastnosti, které se neodrážejí v lidském životě.

Lidští stvořitelé chtějí, aby jejich potomci byli alespoň tak velcí jako oni. Všem zdravým rodičům dělá nesmírnou radost, když jejich děti dosáhnou stejného nebo většího úspěchu než oni sami. Boha to však uráželo. Satan, padlý anděl, byl vyhnán z nebe a navždy zatracen. A v Nejvyšší realitě se najednou objevily dvě síly, Bůh a Satan. A dvě místa, odkud tyto bytosti vládly, nebe a peklo. Náš biblický příběh říká, že Satan chtěl svádět lidi k tomu, aby odporovali Boží vůli. Bůh a Satan bojovali o lidskou duši. Překvapující je, že v tomto zápase mohl Bůh prohrát.

      To jen dokazovalo, že jsem nebyl všemohoucí Bůh... nebo, že jsem byl všemohoucí, ale nechtěl jsem svou moc použít, protože jsem chtěl dát Satanovi šanci. Anebo vůbec nešlo o Satana, nýbrž o to, abych dal lidem možnost svobodné volby. Kdybyste však užívali své vůle způsobem, se kterým jsem nesouhlasil, předal bych vás Satanovi, který by vás navěky mučil.

Tohle je spletitý příběh, z nějž vznikla významná náboženská doktrína na vaší planetě.

Mnoho lidí věřilo, že jsem vyhnal z ráje prvního muže a první ženu za to, že Eva ochutnala zakázané jablko. A (pokud tomu věříte) také jsem potrestal všechny ostatní lidi, kteří přišli po nich, neboť jsem je zatížil dědičným hříchem a odsoudil je k tomu, aby žili v odloučení ode Mne po celou dobu svého života na Zemi.

     Prostřednictvím tohoto a dalších dramatických příběhů byly rozšiřovány vaše první tři falešné představy. Tyto příběhy naplňovaly dětskou duši strachem tak úspěšně, že byly znovu a znovu opakovány každé nové generaci. A tak se v hloubi lidské duše zakořenily tři první falešné představy.

1. Bůh má plán. (Existují potřeby.)

2. Výsledek života je nejistý. (Existuje neúspěch.)

3. Člověk je odloučen od Boha. (Existuje nejed­notnost.)

     Zatímco víra v realitu Potřeb a Neúspěchu je nutným předpokladem všech ostatních falešných představ, víra v existenci Nejednotnosti má největší vliv na každodenní lidský život.

Vliv Třetí falešné představy pociťuje lidstvo do dneška.

     Věříte-li, že tato představa je pravdivá, pak budete mít určitou životní zkušenost.

Nevěříte-li, že je pravdivá, a uvědomujete-li si, že je falešná, budete mít jinou zkušenost.

Tyto dvě zkušenosti budou zásadně odlišné.

     Téměř každý člověk na vaší planetě dnes věří, že nejednotnost je skutečná. Následkem toho se lidé cítí odloučeni od Boha a odděleni jeden od druhého. Pocit odloučenosti ode Mne vám znemožňuje komunikovat se Mnou jakýmkoli smysluplným způsobem.

     Lidé Mi buď nerozumějí‘, nebo se Mě bojí, nebo Mě prosí o pomoc- anebo Mě prostě odmítají. Následkem toho jim uniká úžasná příležitost využívat nejmocnější sílu ve Vesmíru. Trpně se podrobují životu, protože si myslí, že nemají žádnou kontrolu nad vnějšími okolnostmi.

Žijí v tichém zoufalství a věří, že se za své hrdinství dostanou do nebe, kde budou nakonec odměněni. Trpět a nestěžovat si může být dobré pro duši z mnoha důvodů, nicméně utrpení nikomu nezaručuje, že se dostane do nebe. Odvaha je svou vlastní odměnou a neexistuje žádný rozumný důvod, proč bychom měli působit utrpení druhým - což děláme, když si ustavičně na něco stěžujeme.

     Proto si Mistr nikdy nestěžuje, čímž zmírňuje utrpení kolem sebe — i ve své vlastní duši. Mistři se nevyhýbají stížnostem proto, aby zmírnili utrpení, ale proto, že přijímají bolest jako bolest, nikoli jako utrpení.

     Bolest je zážitek. Utrpení je odsouzením tohoto zážitku. Většina lidí bolest odsuzuje, protože si myslí, že by neměla existovat. Nicméně tím, že bolest přijímáme, můžeme odstranit utrpení. Díky tomuto poznání překonávají Mistři veškeré utrpení, přestože se nevyhnou bolesti.

I lidé, kteří nedosáhli takové dokonalosti, dovedou rozlišit bolest od utrpení. Důkazem toho je například naše ochota jít k dentistovi a nechat si vytrhnout zkažený zub. Trhání zubu nás bolí, ale tuto bolest vítáme.

     Pocit odloučenosti ode Mne vám brání navázat se mnou přátelství a využívat Mé tvůrčí síly a léčivé schopnosti.

    Pocit odloučenosti od druhých lidí vám umožňuje dělat druhým lidem to, co byste nikdy neudělali sami sobě. Protože si to neuvědomujete, děláte to vlastně sami sobě, čímž produkujete nežádoucí výsledky ve svém každodenním životě.

     Říká se, že lidstvo má od počátku své historie stále stejné problémy- a je to pravda, ale stále měně. Stále ještě projevujete chamtivost, násilí, žárlivost a další druhy chování, o kterých víte, že nikomu nepomáhají, ačkoli to dnes dělá jen menšina. To je známkou vašeho vývoje.

     Vaše společnost však tyto druhy chování jen trestá, místo aby se snažila změnit je. Domníváte se, že špatné chování trestáním napravíte. Někteří lidé si stále ještě neuvědomují, že nic nezměníte, dokud nezměníte sociální podmínky, které jsou příčinou špatného chování.

Objektivní analýzy tento fakt dokazují, ale mnoho lidí to ignoruje a snaží se řešit sociální problémy použitím téže energie, která tyto problémy způsobila. Snažíte se zabránit zabíjení tím, že zabíjíte, používáte násilí proti násilí a zlost proti zlosti. Neuvědomujete si své pokrytectví, a tím je ztělesňujete.

     Kdybyste si uvědomili nepravdivost svých prvních tří falešných představ, přestali byste popírat jednotu všeho živého a přestali byste ničit život na této planetě.

     Mnoho lidí se považuje za oddělené jeden do druhého, od všech ostatních živých tvorů i od Boha. Tito lidé sice vědí, že se tím sami ničí, ale říkají, že nevědí, jak to dělají. Určitě to prý nedělají skrze své individuální činy. Nechápou spojitost mezi individuálním rozhodnutím a zbytkem světa.

     Tohle jsou názory mnoha lidí, a jestliže se mají změnit, pak je musí změnit ti, kteří chápou příčinnost. Neboť mnoho lidí věří, že například kácení statisíců stromů jen proto, abyste si mohli přečíst své nedělní noviny, nemá negativní vliv na Celek. Znečišťování ovzduší nemá žádný negativní účinek na Celek. Užívání fosilních paliv nemá žádný negativní účinek na Celek. Kouřit cigarety, jíst tmavé maso, pít alkohol nemá žádný negativní účinek na Celek.

Tito lidé říkají, že nic z toho, co dělají, nemá žádný negativní účinek, a jsou otrávení, když jim někdo řekne, že to účinek má.

     Říkají si, že individuální lidské chování nemůže mít tak negativní účinek, aby mohlo způsobit zhroucení Celku. To by bylo možné jedině za předpokladu, že by neexistovalo nic odděleného- jinými slovy, kdyby to dělal Celek sám sobě. A to je nesmysl. Vaše třetí falešná představa je tudíž pravdivá. Jsme odděleni jeden od druhého.

Nicméně oddělená činnost oddělených bytostí, které se neztotožňují se Životem, má ve skutečnosti velice silný účinek na Život. Tuto skutečnost si dnes začíná uvědomovat stále větší množství lidí.

     Toto rostoucí uvědomění je důsledkem vaší práce a práce mnoha dalších lidí. Neboť se konečně začínáte ozývat. Zvoníte na poplach. Snažíte se probudit jeden druhého, každý svým způsobem, někteří individuálně, jiní ve skupinách. V minulosti nebylo tolik lidí, kteří byli schopni probouzet ostatní. Proto masy lidí žily ve falešných představách a nevěděly, co dělat. Proč způsobuje problém skutečnost, že lidé jsou odděleni jeden od druhého? Je možné, že nemůže fungovat nic jiného než komunální způsob života? Tyto otázky jste si začali klást.

     Je jasné, že vaše Třetí falešná představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Oddělenost neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

     Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

     A tak vznikla vaše Čtvrtá falešná představa.

 

 

4. Iluzorní nedostatek

Tohle je vaše Čtvrtá falešná představa: EXISTUJE NEDOSTATEK

 

     Tato představa vychází z vaší třetí představy, neboť bez té je víra v Nedostatek neudržitelná. Jestliže existuje jen jediná věc a jestliže je tato jediná věc vším, co existuje, pak nemůže existovat nedostatek, neboť tato jediná věc je všechno a tudíž...

     Tato věc je soběstačná.

     Toto prohlášení popisuje povahu Boha. Lidé si to však neuvědomují, protože se považují za oddělené od Boha a od ostatních lidí. Žádný člověk však není odloučen od Boha, neboť Bůh je všechno, co existuje. Proto lidé nejsou a nemohou být odděleni jeden od druhého.

Toto prohlášení popisuje povahu člověka.

     Bylo by nepřesné říci, že myšlenka nejednotnosti byla „špatná myšlenka“, že vám nebyla k ničemu užitečná. Byla to vlastně požehnaná myšlenka, neboť umožňovala Celku uvědomit si, že Celek je víc než součet jednotlivých částí. Představa, že jste odděleni jeden od druhého, vám slouží velice dobře, když ji používáte jako nástroje k vytváření svého života.

     Když zapomenete, že oddělenost je pouhý klam, myslíte si, že opravdu žijete ve stavu oddělenosti. Tato falešná představa přestane vytvářet váš život, ale stává se vaším životem.

Je to podobné, jako když předstíráte, že máte zlost, abyste vzbudili něčí zájem, a nakonec se opravdu rozzlobíte. Nebo jako když předstíráte, že máte o někoho zájem, abyste probudili žárlivost někoho jiného, a nakonec zjistíte, že se váš předstíraný zájem stal skutečným...

Nástroj se stane vaší realitou. V důsledku tohoto procesu věříte, že jste jeden od druhého odděleni; že Nejednotnost je možná v jednotném poli, jemuž říkáte Vesmír.

     Řekl jsem, že vaše Třetí falešná představa je ze všech vašich představ nejmocnější, a tak tomu skutečně je. Tato představa má nesmírný vliv na váš každodenní život. Vaše víra v oddělenost vede k představě, že na světě „není dostatek“.

     Dokud existovala jen Jediná věc a vy jste věděli, že jste touto Jedinou věcí, nikdy vás nenapadlo, že existuje nedostatek. Všeho byl dostatek. Když jste však zjistili, že existuje víc než Jedna věc, začali jste mít pocit, že není dostatek té druhé věci. Tato „druhá věc“ je náplní Života. Ale Život jste vy. Jste samotný Život- samotný Bůh.

     Dokud věříte, že jste odloučeni od Boha, myslíte si, že jste něco jiného než Bůh - který je samotný Život. Můžete si myslit, že jste to, co žije, ale nepovažujete se za samotný Život.

Tuto oddělenost od sebe samých nazýváte vyhnáním z ráje. Tam, kde kdysi býval věčný život, dnes existuje smrt. Tam, kde bývala hojnost, dnes existuje nedostatek. Najednou se vám zdá, že jednotlivé aspekty života bojují o Život. To je možné pouze ve vaší představivosti, nikoli v Nejvyšší realitě. Můžete si dokonce představovat, že soutěžíte nejen s lidmi, ale také s ptáky, včelami a všemi ostatními živými tvory. Může se vám zdát, že váš život je omezován vším, co jej ve skutečnosti podporuje. A tak se nakonec pokoušíte podmanit si všechno, co vás podporuje.

     Byla vám dána správa nad světem, ale vy si myslíte, že musíte svět ovládat. A tak jste začali bojovat proti přírodě a proti přirozenému řádu věcí. Používáte své vědy a technologie k tomu, abyste si podmanili přírodu. Ve snaze prožívat to, čím přirozeně jste, pomalu ale jistě ničíte přirozený stav světa.

     Už jste tím, čím se snažíte být- jste věční, neomezení a totožní se vším- ale neuvědomujete si to. A tak se snažíte podmanit si Život, abyste měli bohatší Život. A vůbec si neuvědomujete, co děláte.

     Život je jediným společným jmenovatelem. Všichni chtějí Život a všechno, co Život podporuje. A protože si myslíte, že je vás hodně, máte strach, že se na vás nedostane.

Z tohoto strachu vzniká vaše další iluzorní realita: smrt.

     Život, který jste považovali za věčný, vám najednou připadá konečný. Dokud jste si nemyslili, že jste od všeho odděleni,, nikdy vás nenapadlo, že jednou „nebudete“.

To je důsledek vaší falešné představy, že existuje Nedostatek.

     Vaše zjištění, že život má začátek a konec, není ničím než zhroucením vaší představy, že jste od všeho „odděleni“. To si možná neuvědomujete, ale na vyšší úrovni je to vždycky jasné.

A právě na této vyšší úrovni se snažíte skoncovat s představou oddělenosti, na této vyšší úrovni se snažíte připomenout si, že jste si tuto představu sami vytvořili.

      Vytvořili jste si falešnou představu Nejednotnosti, abyste mohli prožívat realitu Jednoty. Tuto realitu si můžete uvědomit jedině tehdy, když jste mimo ni. Když jste součástí Celku, nemůžete si uvědomovat sami sebe jako Celek, protože neexistuje nic jiného. A v nepřítomnosti toho, čím nejste, neexistuje ani to, čím jste.

V nepřítomnosti chladu neexistuje teplo. V nepřítomnosti něčeho vysokého, neexistuje nic nízkého. Je-li všechno nízké, nic není nízké, neboť „nízkost“ nelze vnímat. Nízkost může existovat jako pojem, ale nelze ji poznat v praxi.

     V nepřítomnosti Nejednotnosti neexistuje jednota. Jestliže vnímáme všechno jako sjednocené, pak nevnímáme nic jako sjednocené, neboť „jednota“ neexistuje jako individuální zážitek. Jednotu nelze poznat. Může existovat jako pojem, ale není možné ji bezprostředně vnímat. Může to být pojem, nikoli vnímaná realita. V tomto kontextu nemůžeme vědět, čím opravdu jsme.

     Nicméně chceme poznat, čím jsme. Proto nejdřív musíme být tím, čím nejsme. Protože to nemůžeme udělat v Nejvyšší realitě, musíme to udělat ve své představivosti.

     Tímto způsobem se můžeme radovat z toho, co skutečně je. Tímto způsobem můžeme prožívat to, čím opravdu jsme.

     Jsme všechno. Jsme součástí jednoho Celku. Jsme Kolektiv, jediná realita v mnoha podo­bách - bereme na sebe různé podoby, abychom mohli poznat a prožívat nádheru své Jediné reality.

     Tohle je jednoduché vysvětlení smyslu relativity, které jsem vám během našich rozhovorů už několikrát dal. Opakuji to jen proto, abyste to dokonale pochopili a abyste se probudili ze svého snu.

     Dokud se neprobudíte, vaše představa, že jste odděleni od Života, bude produkovat iluzorní potřebu přežít. Dokud jste byli ve spojení se Životem, nikdy jste o svém přežití nepochybovali. Teprve když jste se od Života (ode Mne) odtrhli a začali se považovat za oddělené, Život se stal tím, čeho „není dostatek“. Začali jste přemýšlet o tom, co byste měli udělat, abyste přežili — abyste získali víc života.

     To se stalo vaším prvořadým cílem, vaším základním instinktem. Dokonce jste si začali myslit, že jediným smyslem sexuálního styku je přežití vašeho druhu. Uniklo vám, že k sexuálním stykům vás vede jediný skutečný instinkt, kterým je láska.

     Svému novému instinktu jste začali říkat pud sebezáchovy, protože jste si myslili, že nemusíte přežít. Tato představa je falešná, neboť vaše přežití je zaručené navždy. Vy na to ovšem zapomínáte a proto si myslíte, že není dostatek Života pro všechny.

     Tak to opravdu chápete. Myslíte si, že o Život musíte bojovat se všemi ostatními živočišnými druhy. Bojujete dokonce se svým vlastním já o své vlastní já. Vaše víra v Nedostatek vás dovedla k názoru, že není dostatek Boha.

      Nejenže není dostatek Života, ale není ani dostatek toho, co Život stvořilo.

A protože věříte, že všeho je málo, musíte o všechno bojovat. Následkem této falešné představy ničíte svou planetu a sami sebe. Ve svém boji o Boha, v tomto šíleném boji, kterému říkáte náboženství, ničíte dokonce sami sebe. A někdy se snažíte zničit celé civilizace. Samozřejmě že nepřiznáváte, že tohle všechno děláte, protože byste museli přiznat, že váš názor na svět a na život je mylný - a zejména váš názor na Boha - a to nejste schopni udělat. Takové přiznání by od vás vyžadovalo nesmírnou pokoru, ale pokora není součástí vaší moderní filozofie a teologie.

     Zejména vaše teologie jsou nanejvýš arogantní, neboť prohlašují, že znají všechny odpovědi - a nikdy o ničem nepochybují. Názor, že existuje nedostatek - že není dost Boha, dost Života atd. - vede k masivní represi. Náboženství potlačují objektivní zkoumání, vlády potlačují odlišné názory, následkem čehož žijí miliony lidí v ekonomické a psychologické depresi. To všechno je důsledkem vaší víry v Nedostatek - neboť dostatek by vyřešil všechny vaše problémy.

     Kdybyste věřili, že všeho je dostatek pro všechny, přestali byste se chovat destruktivně, přestali byste bojovat o omezené zdroje a přestali byste se dohadovat o Bohu. Ale na světě není dostatek. To vám je jasné.

     A jestliže existuje nedostatek, jak získat dostatek? Jak přežít, aniž byste museli zabíjet?

Je jasné, že vaše Čtvrtá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Nedostatek neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

     Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

     A tak vznikla vaše Pátá falešná představa.

 

5. Iluzorní požadavky

Tohle je vaše Pátá falešná představa: EXISTUJÍ POŽADAVKY

 

     Vaše víra v existenci Nedostatku vás nevyhnutelně vedla k další falešné představě.

Kdyby byl všeho dostatek, nemuseli byste nic dělat, abyste získali to, co potřebujete nebo chcete. Prostě byste natáhli ruku a všechno byste měli. Lidé si však řekli, že na světě je nedostatek. A tak stáli před otázkou: jak získat dostatek? Co je potřeba udělat?

     Domnívali jste se, že existuje něco, co musíte dělat, abyste získali to, čeho je nedostatek - abyste si na to mohli dělat nárok. To byl podle vašeho názoru jediný způsob, jak získat všechno - včetně Boha - aniž byste o to museli bojovat.

     A tak jste došli k závěru, že existují Požadavky. Řekli jste si, že je „musíte“ splnit, ať už jsou jakékoli. To si myslíte dodnes. Věříte, že pokud děláte to, co musíte dělat, můžete být tím, čím chcete být. Chcete-li být šťastní, chcete-li se cítit bezpečně, chcete-li být milováni, musíte dělat určité věci. K tomu ovšem potřebujete mít dostatek. A nemůžete mít dostatek, pokud neděláte to, co je nutné k tomu, abyste jej získali - abyste se kvalifikovali.

     Na základě tohoto názoru jste si vytvořili kosmologii, která považuje činnost za nejvyšší kvalitu. Dokonce i Bůh říká, že musíte dělat určité věci, abyste se dostali do nebe. Tak jste si to srovnali v hlavě. Tohle je Požadavek.

     Nicméně tento názor je založen na vaší Třetí falešné představě- na představě, že jste ode všeho odděleni. Dokud jste byli jednotní, existoval dostatek, a proto jste nemuseli nic dělat, abyste něčím byli. Vaše představa oddělenosti byla založena na vaší Druhé falešné představě - na představě, že existuje Neúspěch. Protože Bůh nemohl dostat, co chtěl, oddělil od sebe všechny lidi. A Neúspěch byl založen na vaší první falešné představě - na představě, že existují Potřeby. Bůh by nemohl nedostat, co chce, pokud by nechtěl nic a Bůh by nic nechtěl, kdyby nic nepotřeboval.

     Ve skutečnosti existuje jen jediná falešná představa a všechny ostatní jsou jen její varianty. Takže představa, že existují Požadavky, je jen jinou formou představy, že existují Potřeby. Představa, že existuje Nedostatek, je jinou formou představy, že existují Potřeby atd.

Budete-li své představy pozorně zkoumat, zjistíte, že každá vychází z představy předešlé. Je to podobné, jako když pozorujete někoho, kdo nafukuje balon.

     Představa, že existují Požadavky, které musíte splnit, abyste získali něco, čeho je nedostatek - včetně Boha - je jednou z vašich nejdůležitějších myšlenek. Z této představy vycházejí vaše pravidla, předpisy a procedury, zákony Boží i zákony lidské, podle kterých si myslíte, že musíte žít.

     Věříte, že abyste měli dobrý život na Zemi, musíte dělat následující věci:

Musíte být hodní.

Nesmíte odmlouvat.

Musíte se dobře učit a jít na univerzitu.

Musíte vystudovat a najít si dobré zaměstnání.

Musíte založit rodinu a mít děti.

Musíte být dobrými rodiči a snažit se dát svým dětem víc, než vám dali vaši rodiče.

Musíte dělat, co se od vás očekává.

Nesmíte dělat špatné věci — anebo když je děláte, musíte si dávat pozor, abyste nebyli přistiženi.

Musíte poslouchat své vůdce.

Nesmíte klást nevhodné otázky.

Musíte se snažit každého uspokojit.

Nesmíte se však snažit uspokojit určité lidi na úkor druhých.

Nesmíte nikoho obtěžovat, zejména když jste staří.

 

     A tady jsou některá přikázání, která si myslíte, že musíte dodržovat, abyste uspokojili Boha:

 

Nedělejte nic špatného — ani nepřemýšlejte o tom, že nebudete přistiženi, neboť přisti­ženi budete.

Když náhodou něco špatného uděláte, odproste Boha a slibte mu, že to už nikdy neuděláte.

Buďte hodní.

Nehrajte si se svým přirozením.

Vůbec s ničím si moc nehrajte. Nehrajte si ani s nikým jiným. Ne takhle... Uvědomte si, že všechny tělesné rozkoše jsou hříšné, neboť odvracejí vaši pozornost od toho, co jste sem přišli vykonat.

Pokud cítíte rozkoš, neradujte se z toho.

Neradujte se z peněz.

Neradujte se z toho, že o vás někdo projevuje zájem.

Neradujte se ze sexuality.

Především z té se neradujte.

Nikdy nemějte nemanželské sexuální styky a nikdy nemilujte víc lidí „tímto způsobem“.

Musíte-li mít sexuální poměr z jiného důvodu než proto, abyste zplodili děti, styďte se a neradujte se z toho.

Nepřijímejte peníze za něco, co děláte rádi, a když náhodou vyděláte spoustu peněz, dávejte je druhým.

Věřte ve správného Boha.

Proboha, věřte ve správného Boha.

Proste Boha, aby vám odpustil, že jste se narodili nedokonalí. Proste ho, aby vám řekl, co máte dělat, abyste opět získali jeho lásku.

      Lidé věří mnoha dalším věcem. Tohle bylo jen několik příkladů. Tohle všechno musíte dělat. To se od vás očekává a vy byste si to měli uvědomit.

Kdo to od vás očekává? Kdo to vyžaduje?

Říkáte, že jsem to já.

Říkáte, že to jsou požadavky Boha. A jelikož Boha není dostatek pro všechny, děláte si na Mě právo, abyste ospravedlnili svou snahu být vítězi.

       Prohlašujete, že váš národ je jediný národ pod vládou Boha, že jste Vyvolený národ a že vaše víra je Jediná pravá víra.

       Děláte si na Mě právo, protože si myslíte, že vám to dává právo na všechno ostatní, co si přejete. To děláte už dlouhá staletí - citujete své posvátné knihy, oháníte se svými kříži, máváte svými prapory, abyste ospravedlnili skutečnost, že si násilím přivlastňujete to, čeho je nedostatek. Jste ochotni i zabíjet. A když k tomu dojde, říkáte tomu svatá válka. Ve jménu Boha děláte ty nejbezbožnější činy, a to jen proto, že si myslíte, že musíte splnit Mé Požadavky, abych vás miloval.

     Dokud budete věřit, že něco musíte dělat, budete se snažit zjistit, co to je, a pak budete tvrdě bojovat, abyste to získali. Úspěch se stane vaším bohem. To se už vlastně stalo. Jestliže vám vaše správné jednání přináší štěstí a dovoluje vám vrátit se k Bohu, proč se cítíte tak nešťastní a proč máte dojem, že se od Boha vzdalujete?

     A jak poznáte, že vaše snaha byla k něčemu dobrá? Jak poznáte, zda jste Boha uspokojili?

To vám nebylo jasné a tak jste si začali klást tyto otázky.

     Je jasné, že vaše Pátá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Požadavky neexistují. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

     Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

     A tak vznikla vaše šestá falešná představa.

 

6. Iluzorní soud

Tohle je vaše šestá falešná představa: EXISTUJE BOŽÍ SOUD

 

     Váš názor, že musíte něco dělat, abyste získali to, čeho je nedostatek - včetně Boha - vás postavil před velice těžkou otázku: jak poznáte, zda jste splnili Požadavky nebo ne? A co se stane těm‘ kteří je nesplnili?

     Ve snaze odpovědět na tuto otázku jste došli k závěru, že existuje Poslední soud.

To znamená, že někdo musí být soudcem. Jelikož Požadavky stanovil Stvořitel, připadalo vám logické, že Stvořitel bude soudcem, který rozhodne o tom, kdo jeho Požadavky splnil a kdo je nesplnil.

     Dlouhou dobu jste věřili, že musíte něco dělat, abyste uspokojili Boha - věřili jste, že když ho neuspokojíte, bude to mít strašné následky. Je pochopitelné, že jste došli k takovému závěru. Všude kolem sebe jste viděli, že někteří lidé se mají dobře a jiní ne. Primitivní rozum se ptal, proč? A primitivní rozum našel primitivní odpověď: štěstí přeje lidem, kterým jsou bohové nakloněni. Bohově musejí být uspokojeni, neboť bohové soudí. A tak jste si vymyslili různé obřady, jejichž cílem bylo uspokojit bohy.

      V té dávné době jste pociťovali Nedostatek tak silně, že jste si myslili, že dokonce i bohové mezi sebou bojují. Existovalo mnoho bohů a nebylo snadné každého z nich uspokojit. Každá přírodní pohroma, každé krupobití, každá vichřice, každý hladomor a každé neštěstí bylo důkazem toho, že některý z bohů nebyl uspokojen. Jak jinak jste si mohli vysvětlit, co se děje?

Tato víra, která vznikla v dávných dobách, byla po tisíciletí kultivována. Většina lidí dnes nevěří, že je spousta mrzutých bohů, které musíte uspokojit. Lidé dnes věří, že existuje jen jeden mrzutý Bůh, kterého musíte uspokojit.

     Ačkoli se může zdát, že jste už dávno překonali své primitivní představy o pomstychtivém Bohu, tyto představy dodnes ovládají vaši teologii. Obraz pomstychtivého Boha je stále ještě v oblibě ve vašich společnostech. Osobní i přírodní pohromy jsou pro vás důkazem pravdivosti tohoto obrazu. Dokonce ještě v nedávné době, když vznikla epidemie AIDS, mnoho lidí, včetně náboženských vůdců - prohlašovalo, že tato epidemie je Božím trestem za individuální i kolektivní chování lidstva.

     Mnoho lidí dodnes věří, že mám určité Požadavky, jež lidé musejí uspokojit, aby si zasloužili odměnu na zemi i v nebi. Tito lidé věří, že existuje jakýsi morální kód, podle kterého se určuje, kdo splnil Mé Požadavky. Některé teologie však tvrdí, že mě Požadavky nemůže splnit žádný člověk, ať dělá cokoli. Ani když žije naprosto bezúhonným životem. Tyto teologie tvrdí, že to je nemožné, protože Člověk se rodí nedokonalý (některá náboženství tomu říkají první Či dědičný hřích). Tento hřích nelze odčinit žádným skutkem, dokonce ani pokáním. Všechno závisí na milosrdenství Boha. A Bůh udělí milost jen těm, kteří se k němu vrátí. Toto učení tvrdí, že jsem velmi vybíravý Bůh, který neudělí milost nikomu, kdo nedělá to, co si přeji.

     Říká se, že jsem velice neústupný; že nezáleží na tom, jak dobře se lidé chovají. Nezáleží na tom, zda svých přestupků litují a zda se upřímně snaží je odčinit. Nezáleží na tom, zda udělali něco pro zlepšení života na této planetě. Pokud ke mně nepřišli správnou cestou, pokud mi neříkají správná slova, pokud nevyznávají správnou víru, nemají právo sedět po pravici všemohoucího Otce.

Protože věříte, že Bůh se chová tímto způsobem k lidstvu, chováte se stejným způsobem jeden k druhému... Co je dobré pro Boha, to je dobré pro vás.

     A tak přisuzujete druhým chyby, ještě než udělali něco špatného. Jak už jsem řekl, děláte to příslušníkům „nesprávného“ pohlaví, nesprávné rasy nebo nesprávné víry. Děláte to všem, kteří jsou jiní než vy. V tomto ohledu si "hrajete na Boha".

     Tvrdíte, že vás to naučil Bůh, neboť to byl on, kdo vás stvořil nedokonalé a kdo vás odsoudil, ještě než jste měli možnost projevit se jakýmkoli způsobem. Odsuzování a předsudky jsou tedy v pořádku. Neboť jak může být pro Člověka nepřijatelné něco, co je přijatelné pro Boha?

    A proč jsem vás prohlásil za nedokonalé už v okamžiku narození? Vaši teologové tvrdí, že jsem to udělal proto, že první lidé byli špatní. Tady vidíte, že jste se vrátili ke svým prvním třem falešným představám, abyste mohli ospravedlnit představu čtvrtou, pátou a šestou. Každá vaše falešná představa produkuje představu následující a každá nová představa potvrzuje představu předcházející.

     Váš biblický příběh říká, že když se Adam a Eva dopustili prvního hříchu, byli vyhnáni z ráje, čímž ztratili právo na věčný život - a vy s nimi. Neboť jsem je odsoudil nejen k obtížnému životu, ale také ke smrti (Čtvrtá falešná představa).

     Ostatní náboženství na vaší planetě, která nesdílejí váš příběh o Adamovi a Evě, uvádějí své vlastní důkazy, že Bůh má Požadavky. Většina náboženství se shoduje v jednom: v očích Boha je Člověk nedokonalý, a proto musí něco dělat, aby dosáhl dokonalosti - obvykle tomu říkáte Očištění, Spása, Osvícení atd...

     Protože věříte v lidskou nedokonalost a protože si myslíte, že jste ji získali ode Mě, domníváte se, že ji můžete předávat druhým. Vždycky jste očekávali od druhých totéž, co vám bylo řečeno, že Já očekávám od vás: dokonalost. A tak vyžadujete dokonalost od těch, které sami označujete za nedokonalé — to jest od lidí.

Nejdřív vyžadujete dokonalost sami od sebe. To je váš první a největší omyl.

A pak ji vyžadujete od druhých. To je váš druhý omyl.

Tím znemožňujete sobě i druhým plně uspokojit... Požadavky Boha.

Rodiče vyžadují dokonalost od svých nedokonalých dětí a děti vyžadují dokonalost od svých nedokonalých rodičů.

Občané vyžadují dokonalost od svých nedokonalých vlád a vlády vyžadují dokonalost od svých nedokonalých občanů.

Církve vyžadují dokonalost od svých nedokonalých věřících a věřící vyžadují dokonalost od svých nedokonalých církví.

Sousedé vyžadují dokonalost od svých nedokonalých sousedů, rasy vyžadují dokonalost od ostatních ras, národy od ostatních národů.

     Představu, že budete souzeni, jste přijali jako realitu. Pak jste prohlásili, že protože vás soudí Bůh, máte právo soudit druhé. A to taky děláte. Odsuzujete především ty, kteří dostávají odměny - slávu, moc, úspěch - jež mají dostávat jen ti dokonalí. A tak odsuzujete každého, u koho najdete sebemenší vadu.

     Ve svém odsuzování jste tak fanatičtí, že dnes lidem znemožňujete, aby se stali vůdci, hrdiny či světci - čímž se připravujete o to, co vaše společnost potřebuje. Uvízli jste v pasti, kterou jste si sami připravili. Nejste schopni vzdát se požadavků, které jste si sami uložili, ani požadavků, které vám uložil Bůh.

     Ale proč by vás mělo znepokojovat prostě konstatování faktů? Je snad konstatování skutečnosti odsouzením? A co když někdo nesplňuje Požadavky? Co na tom záleží? Tyto otázky jste si začali klást.

     Je jasné, že vaše šestá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Boží soud neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého. Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

     A tak vznikla vaše Sedmá falešná představa.

 

7. Iluzorní odsouzení

Tohle je vaše Sedmá falešná představa: EXISTUJE ODSOUZENÍ

 

     Boží soud musel mít nějaké následky. A jestliže opravdu existoval, pak to muselo mít nějaký důvod.

     Je jasné, že člověk byl souzen, aby se zjistilo, zda si zaslouží odměnu za splnění Požadavků. Tak si to lidé vysvětlovali. Ve snaze najít odpovědi jste se vrátili ke svým původním kulturním mýtům a k prvním falešným představám, na nichž byly tyto mýty založeny.

Řekli jste si, že jsem vás od sebe oddělil, když jste poprvé nevyhověli Mému Požadavku.

Dokud jste byli dokonalí, žili jste v dokonalém světě - v Ráji - a byli jste nesmrtelní. Když jste se dopustili Prvního hříchu a stali se nedokonalými, skončil váš dokonalý život.

     To nejdokonalejší na vašem dokonalém světě bylo to, že jste byli nesmrtelní. Smrt neexistovala. Když jste se stali nedokonalými, přijali jste Čtvrtou falešnou představu jako realitu. Existuje Nedostatek. Ničeho není dost. Dokonce není dostatek Života.

     Takže smrt musela být následkem. Smrt byla trestem za nesplnění Požadavků. Ale jak je to možné? Ptali se vaši myslitelé. Všichni lidé umírají. Jak může být smrt trestem? Umírají i lidé, kteří Požadavky plní!

     Smrt je možná důsledkem toho, že ve vesmíru existuje Nedostatek. Nedostatek je stav existence. To vám říkala vaše Čtvrtá představa.

     Je-li však smrt důsledkem Nedostatku, co je důsledkem nesplnění Požadavků?

Něco tu nebylo v pořádku. Něco tu nehrálo. A tak jste se vrátili k vašemu původnímu mýtu. Bůh vyhnal Adama a Evu z ráje, protože nesplnili jeho Požadavky. To způsobilo Nejednotnost, která způsobila Nedostatek, který způsobil Požadavky.

     Takže Nedostatek byl důsledkem Božího trestu. Odloučení bylo trestem a Nedostatek důsledkem. Smrt je nedostatek Života - takže smrt je trest.

     Tak jste si to vysvětlovali. Smrt je trest za nesplnění Požadavků. Neboť kdyby neexistovala smrt, bylo by jen to, co vždycky bylo - to jest Věčný život.

A tak jste začali považovat za odměnu to, co předtím vždycky bylo.

To je ono! Řekli jste si. Věčný Život je odměna. Ale byl tu další problém. Existuje-li smrt, nemůže existovat Věčný život. Hmm. To je problém. Jak to zařídit, aby oboje mohlo existovat - přestože jedno vylučuje druhé.

     A tak jste si řekli, že smrt hmotného těla není konec života. Jelikož existence smrti vylučuje možnost věčného života, řekli jste si, že život pokračuje i po tělesné smrti. Jestliže však život pokračuje i po tělesné smrti, jaký má tedy smrt smysl?

     Smrt je nesmyslná. A tak jste si museli vytvořit v posmrtném životě.., nějaký jiný výsledek.

Začali jste tomu říkat Odsouzení.

     To dokonale vyhovovalo vaší Druhé představě. Výsledek života je nejistý — existuje Neúspěch!

     Vlk se nažral a koza zůstala celá. Mohli jste mít smrt i Věčný život, trest i odměnu. Tím, že jste oboje přesunuli do posmrtného života, podařilo se vám udělat ze smrti vrcholný projev Nedostatku - což dokazovalo pravdu vaší Čtvrté falešné představy.

     Jedna představa teď podporovala druhou. Dokonale se doplňovaly. Vaše práce byla hotová. Na základě svých kulturních mýtů jste si vytvořili novou realitu. Vaše mýty podporují váš život a váš život podporuje vaše falešné představy. Tohle je nadstavba celé vaší kosmologie. Na tom je založeno veškeré vaše poznání. A všechno je to falešné.

     Smrt neexistuje. Říci, že existuje smrt, je totéž jako říci, že ani vy neexistujete, neboť vy jste samotný Život.

     Říci, že existuje smrt, je totéž jako říci, že neexistuje Bůh, neboť je-li Bůh vším, co je (čímž Bůh je), a je-li všechno sjednoceným celkem (čímž všechno je), pak když něco umře, umře všechno - což znamená, že umře i Bůh. Umře-li cokoli, umře i Bůh.

To je ovšem nemožné. Proto si uvědomte tohle: smrt a Bůh se vzájemně vylučují.

Existuje-li smrt, neexistuje Bůh. Anebo musíte připustit, že Bůh není vším, co existuje.

To nás přivádí k zajímavé otázce. Existuje něco, Čím Bůh není?

     Věříte-li, že existuje Bůh a zároveň něco, čím Bůh není, pak můžete věřit čemukoli. Můžete věřit v existenci Ďábla a všeho ostatního.

     Věříte-li však, že Bůh je prapůvodní energií Života, která pouze mění své formy, ale nikdy neumírá a že tato Boží energie je nejen obsažena ve všem, ale je vším - že je to energie, která formuje všechno, co má formu - pak snadno pochopíte, že smrt neexistuje a ani nemůže existovat.

     Tak to prostě je. Já jsem energie Života. Já jsem to, co formuje všechno, co má formu. Všechno, co vidíte, je Bůh - v mnoha podobách.

     Vy všichni jste Bůh‘ který se vyvíjí.

     To jsem vám už mnohokrát říkal, ale teď to konečně můžete opravdu pochopit.

V našich rozhovorech jsem opakoval mnoho věcí, ale dělal jsem to úmyslně. Než porozumíte novým myšlenkám, musíte dokonale porozumět všemu, co jsem vám už řekl.

Někteří z vás jsou netrpěliví. Někteří si řeknou: „Tohle už vím!“ Ale rozumíte tomu opravdu? Váš život je odrazem vašeho nejhlubšího porozumění.

     Žijete-li v neustále radosti a blaženosti, pak máte opravdové porozumění. To ovšem neznamená, že se můžete vyhnout všemu, co působí bolest a utrpení. Znamená to, že žijete radostně navzdory nepříznivým okolnostem. Váš život nemá nic společného s vnějšími okolnostmi. Tohle je bezpodmínečná láska, o které jsem už mnohokrát hovořil. Můžete ji cítit k druhým lidem nebo k samotnému Životu.

     Milujete-li Život bezpodmínečně, milujete jej ve všech formách, v nichž se projevuje v každém okamžiku. To je možné jen tehdy, když si „uvědomujete jeho dokonalost“.

Říkám vám, že všechno je dokonalé. Jestliže to vidíte, udělali jste první krok k dokonalosti. To však nemůžete vidět, dokud nechápete, o co se všichni snaží, dokud nechápete smysl všeho.

Až pochopíte, že to všechno opakuji proto, abych vás dovedl k vašemu nejhlubšímu porozumění a k dokonalosti, pak Moje opakování budete milovat. Budete to milovat, protože pochopíte, že vám to přináší prospěch. A přijmete Můj dar s radostí.

     Přinese vám to duševní klid a vyrovnanost v každém okamžiku vašeho života, ať už jste jej dosud považovali za sebenepříjemnější. Budete klidní a vyrovnaní dokonce těsně před smrtí, neboť si uvědomíte, že i vaše smrt je dokonalá.

     A budete ještě vyrovnanější, až pochopíte, že umíráte v každém okamžiku. Každý okamžik je konec toho, Čím jste byli, a začátkem toho, Čím chcete být. V každém okamžiku znovu vytváříte své já. Děláte to, ať už si uvědomujete nebo ne. Život můžete prožívat intenzivně, aniž stojíte tváří v tvář tomu, co jste dosud považovali za „smrt“. Můžete žít intenzivně, kdykoli chcete - v okamžiku narození, v okamžiku smrti a kdykoli jindy.

     Jedno vám mohu slíbit: v okamžiku tělesné smrti si budete uvědomovat život intenzivněji - a to vás přesvědčí víc než cokoli jiného, že život pokračuje a nikdy, nikdy nekončí. V okamžiku smrti si uvědomíte, že nikdy neexistoval nedostatek. Nikdy nebyl nedostatek Života.

    Až si to uvědomíte, navždy se vzdáte své Čtvrté falešné představy. Té se ovšem můžete vzdát i před smrtí, a to se vám snažím vysvětlit.

     Chcete-li produkovat víc života, musíte si uvědomovat smrt. Prožívejte každý okamžik svého života jako smrt. Neboť smrt je vlastně život, pokud ji považujete za konec jedné životní fáze a začátek druhé.

     Jestliže si to uvědomujete, můžete v každém okamžiku pohřbívat to, co právě odešlo, co právě umřelo. A pak můžete vytvářet budoucnost, neboť víte, že budoucnost existuje, že je víc Života.

     Jakmile si to uvědomíte, přestanete věřit v existenci nedostatku a začnete užívat věčného okamžiku přítomnosti novým způsobem.

A celý váš život se změní.

      Jakmile pochopíte, že Života je vždycky dostatek, naučíte se užívat své falešné představy o existenci nedostatku produktivním způsobem. Vaše představa vás přestane brzdit a začne pomáhat na cestě zpátky k Bohu.

     Můžete být klidní, neboť víte, že máte dost času, ačkoli se vám zdá, že čas utíká. Můžete být nesmírně produktivní, neboť víte, že máte víc Života, ačkoli se vám zdá, že váš život končí. Můžete najít klid a radost, ačkoli se vám zdá, že není dostatek toho, co si myslíte, že v životě potřebujete. Konečně si uvědomujete, že všeho je dostatek. Je dostatek času, dostatek Života, dostatek všeho - takže můžete žít navždy spokojeně.

    Jakmile si uvědomíte, že je dostatek všeho, o čem jste si dříve myslili, že toho je nedostatek, ve vašem životě nastanou nesmírné změny.

     Jakmile si uvědomíte, že je dostatek všeho, přestanete soutěžit s druhými. Přestanete bojovat o lásku, o peníze, o moc a o všechno ostatní, o čem jste si dříve myslili, že toho je nedostatek. Je konec soutěžení.

     Všechno se změní. Místo abyste bojovali o to, co chcete, začnete to dávat druhým. Místo abyste bojo­vali o lásku, začnete ji dávat druhým. Místo abyste se snažili být úspěšní, budete pomáhat druhým, aby se stali úspěšnými oni. Místo abyste bojovali o moc‘ budete podporovat druhé.

     Místo abyste hledali náklonnost, lásku, sexuální uspokojení a citovou jistotu, stanete se zdrojem všeho. Všechno, co jste kdy chtěli, teď budete dávat druhým. A nejkrásnější je, že to, co dáváte, vlastně získáváte. Najednou zjistíte, že toho, co rozdáváte, máte pořád víc.

      To je pochopitelné. A nemá to nic společného s morálkou ani s „duchovním osvícením“ ani s „vůlí Boží“. Vyjadřuje to prostou pravdu: nikdo jiný tu není. Všichni jsme součástí jednoho celku. Mylně se domníváte, že tomu tak není. Myslíte si, že jste odděleni jeden od druhého i ode Mne. Máte pocit, že ničeho není dostatek - dokonce ani Boha - a proto si myslíte, že něco musíte dělat, abyste dostatek měli. Věříte, že vás pozorně sleduji, zda to děláte. Myslíte si, že když to neuděláte, budete potrestáni.

     To není příliš láskyplně. A přesto vám vaše kulturní mýty říkají, že Bůh je Láska. Bezpodmínečná láska. Neomezená láska. Naprostá láska. A jestliže je Bůh Láska, jak může existovat Boží odsouzení? Jak by vás mohl Bůh odsoudit k věčnému utrpení? Právě tyto otázky jste si začali klást.

    Je jasně, že vaše Sedmá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Bůh vás neodsuzuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

    Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

     A tak vznikla vaše Osmá falešná představa.

 

8. Iluzorní podmíněnost

Tohle je vaše Osmá falešná představa: EXISTUJE PODMÍNĚNOST

 

     Vaše víra v existenci Odsouzení předpokládá, že dost dobře nevíte, co je láska.

K tomuto závěru jste došli, a tak jste si vymyslili Podmíněnost jako kvalitu života, abyste vyřešili tento problém.

     Všechno v životě musí být podmíněné. „Copak to není zjevné?“ ptali se někteří vaši myslitelé. „Copak jste nepochopili Druhou falešnou představu? Výsledek života je nejistý.“

Existuje neúspěch.

     To znamená, že se vám nemusí podařit získat lásku Boha. Boží láska je podmínečná. Musíte splnit Požadavky. Jestliže je nesplníte, budete odděleni. Nevyplývá to z vaší Třetí falešné představy?

     Vaše kulturní mýty jsou velice přesvědčivé. Hovořím k vám prostřednictvím mýtů západní kultury, protože to je kultura, kde tyto hovory začaly. Nicméně východní kultury mají své vlastní mýty, které jsou také založeny na Deseti falešných představách.

     Jak už jsem řekl, existuje víc než deset falešných představ. Každý den jich vytváříte stovky. Každá civilizace si vytváří své vlastní, ale všechny jsou založeny na týchž zásadních omylech. To dokazuje skutečnost, že všechny mají stejný výsledek.

     Život na vaší planetě je plný chamtivosti, násilí, zabíjení a podmínečné lásky.

      Naučili jste se milovat podmínečně, protože věříte, že Boží láska je podmínečná. A ti, kdo nevěří V Boha, ale v samotný Život, chápou život jako proces, který se vyvíjí v kontextu podmíněnosti. To znamená, že jedna věc podmiňuje druhou. Někteří z vás tomu říkají Příčina a Následek. Co je však První příčina?

     Na tuto otázku neumí odpovědět nikdo z vás. Ani vaši největší vědci nedokážou vyřešit tuto záhadu. Ani vaši největší filozofové nedokážou vyřešit tento problém.

Kdo stvořil sílu, která tvoří?

Kdo zapříčinil První příčinu?

To vaši učitelé nevědí. Tady se dostáváte na hranici svého porozumění. My tuto hranici teď překročíme.

     Ve Vesmíru neexistuje žádná Podmíněnost. To, co je, je to, co je. A neexistují žádné okolnosti, za kterých by to neexistovalo.

Rozumíte?

Není možné, aby nebylo to, co je. Neexistují okolnosti, za kterých by tomu tak nebylo. Proto je Život věčný. Neboť Život je to, co je - a to, co je, nemůže nikdy nebýt.

Život byl vždycky, je teď a bude vždycky, bude věčně.

A totéž platí o Bohu. Neboť Bůh je Život.

A totéž platí o lásce. Neboť láska je Bůh.

Láska tudíž nemá žádné podmínky. Láska prostě je.

Láska nemůže „nebýt“. A neexistují žádné okolnosti, za kterých by nebyla.

Slovo „láska“ můžete nahradit slovy „Životu nebo „Bůh“ a nic se nezmění.

Podmínečná láska je oxymóron.

      Chápete to? Rozumíte tomu? Láska a podmíněnost se vzájemně vylučují. Tam, kde existuje láska, nemůže existovat podmíněnost. Vaše představa, že tomu tak není, vás ničí.

Rozhodli jste se, že budete žít podle Osmé představy na vysoké úrovni. Proto je vaše civilizace na pokraji zániku.

     Vám ovšem zánik nehrozí. Vy nemůžete nebýt. Neboť vy jste samotný Život. Ale forma, jakou vyjadřujete Život - civilizace, kterou jste si vytvořili - není neměnná. Je úžasné, že se můžete změnit, kdykoli chcete. Ve skutečnosti to děláte pořád.

     Jestliže se vám však líbí způsob, jakým dnes žijete, proč byste měli něco měnit? Před touto otázkou dnes stojí celé lidstvo.

     Bůh vám dal ráj. Jsou vám dostupné všechny rozkoše fyzického života. Žijete skutečně v rajské zahradě. Tato část vašeho kulturního mýtu je pravdivá. Ale nikdy jste nebyli odděleni od Boha, a nikdy ode Mě odděleni být nemusíte. V tomto ráji můžete žít, jak dlouho chcete. Anebo jej můžete zničit.

Co si vyberete?

Zdá se, že to druhé.

Opravdu to chcete? Je to vaše vědomé rozhodnutí?

Dobře o tom přemýšlejte. Na vaší odpovědi hodně záleží.

      Ačkoli ve Vesmíru neexistuje skutečná Podmíněnost, vy věříte, že podmíněnost existuje. V Božím království samozřejmě existuje. To vás učí všechna vaše náboženství. Proto si myslíte, že podmíněnost existuje i ve Vesmíru. Tak to prostě je. A proto se snažíte zjistit, jaké podmínky vám umožní vytvořit život - i posmrtný život - jaký si přejete, když nesplníte Požadavky. Kdybyste Požadavky splnili, neměli byste žádný problém. Ale co když je nesplníte?

Tento způsob uvažování vás zavedl do slepé uličky, neboť žádné podmínky neexistují. Můžete mít takový život, jaký chcete, a můžete mít takový posmrtný život, jaký si umíte představit - pokud si jej prostě zvolíte.

     Tomu vy ovšem nevěříte. Říkáte, že to nemůže být tak jednoduché..., nejdřív musíte splnit Požadavky! Nevěříte, že jste tvůrčí bytosti. A myslíte si, že ani já nejsem tvůrčí bytost. Myslíte si, že se Mně nemusí splnit to, co si přeji (že se ke Mně nemusejí vrátit všechny moje děti) - což znamená, že jsem závislá bytost. Kdybych byl opravdu tvůrčí bytost, byl bych schopen vytvořit všechno, co si přeji. Ale vám se zdá, že jsem závislý na určitých podmínkách.

      Lidé nevěděli, jaké podmínky musejí splnit, aby se mohli vrátit k Bohu. A tak udělali to nejlepší, co mohli... a prostě si podmínky vymyslili. Ty pak vysvětlovali prostřednictvím toho, čemu říkáte náboženství.

     Náboženství vám objasnilo nejen Požadavky, ale také vám vysvětlilo, jak získat lásku Boha, pokud jeho Požadavky nesplníte. Tak vznikla vaše víra v odpuštění a spásu. Odpuštění a spása se staly podmínkou lásky. Bůh říká: „Miluji vás, jestliže...“

     Kdybyste přemýšleli objektivně, uvědomili byste si, že je to všechno výmysl, neboť každé náboženství vysvětluje odpuštění a spásu jiným způsobem. Objektivita však nikdy nebyla vaše silná stránka. Ani dnes není mnoho lidí, kteří jsou schopní myslit objektivně.

     Neustále prohlašujete, že si nic nevymýšlíte. Tvrdíte, že jsem to Já, kdo stanovil podmínky vašeho návratu k Bohu. Jestliže však existují stovky různých náboženství, která vysvětlují podmínky návratu k Bohu různými způsoby, není to proto, že by Mé poselství bylo nejasné, ale proto, že si je špatně vysvětlujete.

      Samozřejmě že vy si Mé poselství vysvětlujete správně. Špatně si je vysvětlují ti druzí, členové ostatních náboženství, kteří mé poselství nechápou.

     Je mnoho způsobů, jak tento problém vyřešit. Můžete druhé lidi ignorovat. Můžete se pokusit obrátit je na svou víru. Nebo je můžete prostě zabít.

     Lidstvo už vyzkoušelo všechny způsoby. A měli jste na to právo, že ano? Byla to vaše svatá povinnost, že ano? Nevyžadoval to snad Bůh? Nechtěl, abyste přesvědčili druhé o správnosti vaší víry? A nebyly všechny ty etnické čistky a zabíjení odůvodněné, když jste druhé nemohli přesvědčit jiným způsobem? Neexistoval nějaký „nepsaný zákon“, který vám dal právo zabíjet? Tyto otázky jste si začali klást.

     Je jasné, že vaše Osmá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Podmíněnost neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

     Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

     A tak vznikla vaše Devátá falešná představa.

 

9. Iluzorní nadřazenost

Tohle je vaše Devátá falešná představa: EXISTUJE NADŘAZENOST

 

     Došli jste k závěru, že existuje-li Podmíněnost, je nutné znát podmínky, abyste mohli vytvářet život - i posmrtný život - jaký si přejete.

     Tento závěr byl nevyhnutelný. Stejně nevyhnutelný byl závěr: ti, kteří znají podmínky, se mají lépe než ti, kteří je neznají.

     Netrvalo dlouho a začali jste si myslit, že ti, kteří se mají lépe, jsou lepší než ostatní.

A tak vznikla vaše myšlenka Nadřazenosti.

     Tato myšlenka sloužila mnoha účelům. Především vám dávala právo dělat cokoli, co bylo nutné, abyste získali „dostatek“ všeho - včetně Boží lásky. Znalost podmínek vám dávala právo ignorovat druhé nebo se snažit obrátit je na vaši víru anebo je prostě likvidovat.

      Poznat podmínky Života se stalo vaším hlavním zájmem. Znalost podmínek Života jste začali nazývat vědou. Znalost podmínek posmrtného života byla nazývána svědomím. Ten, kdo tyto podmínky znal, byl považován za člověka s „dobrým svědomím“.

     Výsledkem studia toho, čemu jste říkali teologie čili boží logika, bylo „vznešené vědomí“.

Po dlouhém studiu jste zjistili, že existují určité okolnosti, za kterých lze splnit Požadavky, zatímco jiné okolnosti to znemožňují. Existovaly také okolnosti, za kterých bylo odpustitelné Podmínky nesplnit.

Těmto okolnostem jste začali říkat „podmínky“.

      Začalo být důležité nejen něco „dělat“, ale také něco „mít“.

Máte-li dostatek inteligence, můžete se dobře učit, můžete vystudovat s vyznamenáním, můžete si najít dobré zaměstnání. Pak můžete být úspěšní.

Máte-li dost peněz, můžete si koupit krásný dům a můžete být zaopatřeni.

Máte-li dost času, můžete jet na dovolenou a můžete se zrekreovat.

Máte-li dost moci, můžete rozhodovat o svém osudu a můžete být svobodní.

Máte-li dost víry, můžete najít Boha a můžete být spaseni.

     Všechno záleží na tom, jak si zařídíte svůj život. Ten, kdo má všechno potřebné, může dělat dobré věci - věci, které mu umožní být tím, čím vždycky být chtěl.

     Potíž je v tom, že nemůžete dělat to, co chcete, pokud nemáte to, co říkáte, že potřebujete.

Nemůžete sehnat dobré zaměstnání, přestože jste inteligentní, pokud nepatříte ke správnému pohlaví. Nemůžete si koupit krásný dům, přestože máte peníze, pokud nemáte správnou barvu pleti. Nemůžete najít Boha, přestože máte víru, pokud nevyznáváte správné náboženství.

Mít správné věci sice není zárukou, že získáte všechno, co si přejete, ale dává vám to určité výhody.

      Čím větší byla vaše znalost podmínek, tím jste se cítili nadřazenější. Jak už jsem řekl, tato Nadřazenost vám dávala právo dělat cokoli, co jste považovali za nutné, abyste získali víc Života a víc Boha - to jest víc toho, čeho je nedostatek.

Všechno, co jste dělali, jste museli dělat proto, že všeho byl nedostatek. Tuto mantru přijalo celé lidstvo. Lidí je hodně a není dostatek pro každého. Není dost jídla, není dost peněz, není dost lásky, není dost Boha. O všechno musíte bojovat.

     A  jestliže musíte o všechno bojovat, musíte si najít nějaký způsob, jak zjistit, kdo zvítězí.

Nadřazenost byla vaší odpovědí.

Vítězí ten, kdo je nadřazený - a Nadřazenost je založena na určitých podmínkách.

Někteří lidé si chtěli zajistit vítězství, a tak si vymyslili jisté podmínky. To jim umožnilo prohlásit se za vítěze předem.

     Tito lidé například tvrdili, že muži jsou nadřazení ženám. Není to zjevné? Ptali se někteří vaši myslitelé. (Samozřejmě to byli většinou muži.)

Podobným způsobem byli prohlašováni za nadřazené běloši.

A později Američané.

A samozřejmě křesťané.

Nebo to byli Rusové? Nebo Židé? Nebo ženy?

      Bylo to vůbec možné? Samozřejmě že ano. Všechno záviselo na tom, kdo vytvářel systém. Muži nebyli první nadřazené bytosti... a souhlasili s tím. Nebyly snad ženy nositelkami života? A nebyl snad život to, co si každý přál ze všeho nejvíc? Proto v době matriarchátu byly považovány za nadřazené ženy.

Ani běloši nebyli první nadřazenou rasou.

Ve skutečnosti nejsou nadřazení ani dnes.

Ani muži nejsou nadřazení.

Ani Židé.

Ani křesťané.

Ani muslimové, buddhisté, hinduisté; ani demokraté, republikáni, konzervativci nebo komunisté, ani nikdo další.

Tohle je pravda — pravda, která vás osvobodí, pravda, kterou nemůžete dovolit nikomu říkat, neboť každého osvobodí:

Nadřazenost neexistuje.

Nadřazenost jste si vymyslili.

     Na základě svých preferencí definujete, co považujete za nadřazené. Na základě svých názorů, svých cílů a svých plánů prohlašujete, co považujete za lepší.

A někteří z vás tvrdí, že jsou to Moje plány. Bůh je ten, kdo si vybral Vyvolený národ. Kdo určil Pravou víru a Pravou cestu ke spáse.

     To všechno vyplývá z vaší První falešné představy, která říká, že existují Potřeby.

Myslíte si, že Bůh má plán, protože má potřeby.

     To byl váš první omyl, a ten vás dovedl k tomu, co by mohlo být vaším posledním omylem. Neboť já vám říkám tohle: vaše víra v Nadřazenost by mohla být posledním omylem, kterého se kdy dopustíte.

     Lidé si myslí, že jsou nadřazení přírodě, a proto se snaží přírodu ovládnout. A neuvědomují si, že přitom ničí prostředí, které bylo stvořeno k tomu, aby je chránilo a aby bylo jejich rájem.

Lidé si myslí, že jsou lepší než druzí, a proto se snaží ovládat jeden druhého. Neuvědomují si, že přitom ničí rodinu, která byla stvořena k tomu, aby jim dala lásku.

     Lidstvo činí Život obtížným, protože věří falešným představám. Protože nepoužíváte svých před­stav za účelem, pro který vznikly, měníte v hrůzný sen něco, co mělo být krásným snem.

To všechno však můžete napravit. Uvědomte si, že vaše představy jsou falešné a přestaňte podle nich žít.

    Přestaňte věřit, že existuje Nadřazenost. Uvědomte si, že nic takového neexistuje. Jsme-Ii všichni součástí jednoho celku, nemůže existovat Nadřazenost. Celek nemůže být nadřazený sám sobě.

     Všechno je součástí jednoho Celku a nic jiného neexistuje. Prohlášení, že jsme všichni Bohem, není jen krásné heslo. Je to přesná charakteristika Nejvyšší reality. Až si to uvědomíte, začnete vnímat život - a chovat se jeden k druhému - novým způsobem. Uvědomíte si, že všechno je vzájemně spojené. Vaše vědomí se rozšíří a začnete vnímat realitu.

     Tato zvýšená schopnost vnímat život vám umožní překonat falešné představy a znovu si uvědomit realitu. V tomto procesu si uvědomíte, čím opravdu jste.

     Tento proces poznání může být pomalý. Budete dělat malé krůčky. Avšak malé krůčky vedou k velkému pokroku. To si pamatujte.

     Jedním takovým krokem je překonání myšlenky nadřazenosti.

Tato myšlenka je jednou z nejsvůdnějších myšlenek, která kdy člověka napadla, neboť dokáže změnit srdce v kámen, teplo v chlad a souhlas v nesouhlas.

Jediná věta vyřčená z kazatelny nebo řečnické tribuny některým z vašich vůdců by mohla změnit všechno.

     „Náš způsob není lepší, náš způsob je prostě jiný.“ Tato věta by mohla překonat rozdíly mezi nábo­ženstvími a politickými stranami a odstranit konflikty mezi národy.

Jedinou větou byste vyřešili všechny problémy.

     „Bůh ve mně uctívá Boha v tobě.“

      Jak jednoduché. Jak krásné. Jak úžasné.

Věříte-li však svým falešným představám, je obtížné vidět Boha ve všem. Abyste ho viděli, museli byste si uvědomit, že vaše představy jsou falešné.

Nejsou-Ii vaše představy falešné, jak je možné, že se chováte nejhůř právě ve chvíli, kdy si myslíte, že jste nejvíc nadřazení? Proč se chováte nejhůř právě ve chvíli, kdy jste přesvědčeni, že jste lepší než ostatní?

     Je jasné, že vaše Devátá představa byla mylná. Měli jste si uvědomit, že Nadřazenost neexistuje. V hloubi duše jste však věděli, že kdybyste se této představy vzdali, skončilo by něco životně důležitého.

     Opět jste měli pravdu. A opět jste udělali chybu. Místo abyste si uvědomili, že je to pouhá představa, a místo abyste ji použili za účelem, pro který vznikla, snažili jste se napravit její vady.

     A tak vznikla vaše Desátá falešná představa.

 

10. Iluzorní nevědomost

Tohle je vaše Desátá falešná představa: EXISTUJE NEVĚDOMOST

 

      Se vznikem každé další falešné představy bylo stále obtížnější porozumět Životu. Kladli jste stále víc otázek, na které jste neuměli odpovědět. Je-Ii pravda tohle, proč? Je-li pravda něco jiného, proč? Netrvalo dlouho a vaši filozofové a učitelé začali bezradně lomit rukama. „Nic nevíme,“ říkali. „Dokonce ani nevíme, zda je možné něco vědět.“

A tak se zrodila myšlenka, že existuje Nevědomost.

     Tato myšlenka sloužila tolika účelům, že se rychle rozšířila a stala se konečnou odpovědí.

Prostě nic nevíme.

     Vaše instituce začaly v této nevědomosti nacházet nejen útočiště, ale také určitý druh moci. „Nevíme“ se změnilo v tvrzení, „nemáme vědět“, což se posléze změnilo v tvrzení, „ani vy nemusíte vědět“, což se nakonec změnilo v tvrzení, „co nevíte, to vám neuškodí“.

     To dalo náboženstvím a vládám právo dělat cokoli, aniž museli komukoli odpovídat.

Názor, že „člověk nemá nic vědět“, se stal náboženskou doktrínou. Podle této doktríny si Bůh nepřeje, abychom poznali některá tajemství vesmíru. Zkoumat tyto záhady je bezbožné. Tato doktrína se brzy rozšířila ze sféry náboženství do oblasti politiky.

     Výsledek: byly doby, kdy vám mohla být za některé nevhodné otázky useknuta hlava.

Doslovně.

      Tento zákaz svobodného zkoumání povýšil Nevědomost na žádoucí vlastnost. Neklást otázky patřilo k dobrým mravům.

     Ačkoli trest za zkoumání nevhodných věcí není dnes tak krutý, jako býval v minulosti, stále ještě jsou na této planetě země, kde se změnilo jen velmi málo.

    Některé totalitní režimy dodnes brutálně proná­sledují občany, kteří se odváží projevit nesouhlas s oficiálními názory.

    Toto barbarské jednání je ospravedlňováno tvrzením, že „to je nutné pro zajištění pořádku“. Námitky světové veřejnosti jsou přijímány s rozhořčením, neboť represivní vlády tvrdí, že tyto věci jsou jejich „vnitrostátní záležitostí“.

     Ale já vám říkám tohle: podstatou lásky je svoboda. Ten, kdo vás miluje, vám dá svobodu.

Tak je to jednoduché. Nemusíte hledat žádné hlubší vysvětlení.

Už jsem vám to jednou řekl a teď to budu opakovat. V životě existují jen dvě síly: láska a strach.

     Láska vám dává svobodu, strach ji omezuje. Láska je otevřená, strach je uzavřený. Láska vítá svobodný projev, strach jej trestá. Podle toho poznáte, zda vás někdo miluje nebo zda se vás bojí. Posuzujte druhé podle toho, co dělají, nikoli podle toho, co říkají.

     Láska si přeje, abyste se vysvobodili z pout nevědomosti. Abyste kladli otázky. Abyste hledali odpovědi. Abyste vyjádřili svůj názor. Abyste sdíleli své myšlenky. Abyste podporovali jakýkoli systém. Abyste uctívali jakéhokoli Boha.

Abyste žili v pravdě.

Láska vás povzbuzuje, abyste vždycky žili v pravdě.

Podle toho poznáte lásku.

Já vás miluji. Proto vám říkám, že Nevědomost neexistuje.

Všichni víte, čím opravdu jste. Jste podstatou lásky. Nemusíte se nic učit. Stačí se rozpomenout.

Vaši teologové vám říkají, že nemůžete poznat Boha. Říkají vám, že už vaše otázky Mě urážejí.

To není pravda.

Ani jedno z těch tvrzení není pravdivé.

Bylo vám řečeno, že od vás něco potřebuji, a že když mi to nedáte, nemusíte se ke Mně vrátit.

To není pravda.

Ani jedno z těch tvrzení není pravdivé.

Bylo vám řečeno, že jste ode Mě odděleni a že jste odděleni jeden od druhého.

To není pravda.

Ani jedno z těch tvrzení není pravdivé.

Bylo vám řečeno, že na světě je nedostatek a že musíte o všechno bojovat. Musíte bojovat dokonce i o Boha.

To není pravda.

Ani jedno z těch tvrzení není pravdivé.

Bylo vám řečeno, že když neděláte, co vyžaduji, budete potrestáni, a že vás odsoudím k věčnému utrpení.

To není pravda.

Ani jedno z těch tvrzení není pravdivé.

Bylo vám řečeno, že Moje láska k vám je pod­mínečná a že když splníte všechny Moje požadavky, budete nadřazení.

To není pravda.

Ani jedno z těch tvrzení není pravdivé.

A nakonec vám bylo řečeno, že nevíte, zda jsou tato tvrzení pravdivá, a že se to nikdy nedovíte, protože to přesahuje vaše chápání.

To není pravda.

Ani jedno z těchto tvrzení není pravdivé.

PRAVDA JE TOHLE...

 

  1. Bůh nic nepotřebuje.

  2. Bůh nemůže neuspět a ani vy nemůžete neuspět.

  3. Nic není od ničeho oddělené.

  4. Na světě je dostatek.

  5. Nemusíte nic dělat.

  6. Nikdy nebudete souzeni.

  7. Nikdy nebudete odsouzeni.

  8. Láska si neklade žádné podmínky.

  9. Nic nemůže být nadřazeno samo sobě.

10. To všechno už víte.

Zdroj: Přijímání Boha- Neale Donald Walsch


copyright © 2011 Iva Radulayová

Článek je možno šířit či kopírovat k nekomerčním účelům, a to v nezměněné podobě a s uvedením autora.