Jsme vším

     Ahoj, zdravím všechny a přeji nádherný den. Poslední dobou mi často přicházely informace o této době. Můj život i to, co pozoruji kolem sebe u svých přátel, rodiny či klientů mi stále potvrzuje, že toto je doba, kdy máme přijmout, já tomu říkám, „temnou stránku duše“. Je to silné téma této doby, protože vzorce chování, které jsme se naučili skrze své Ego- solar plexus, přestávají fungovat a my se máme pozdvihnout do srdce, do lásky. Když jsem si uvědomila, že láska je Bůh, pak se máme pozdvihnout k Bohu. A jsme –li součástí Boha a Bůh je vším, pak i my jsme vším a pokud jsme vším, pak jsme nejen světlem, jsme i tmou...      

     Celé roky nás učili, že máme být dobří, hodní, protože pak budeme milováni, pak budeme přijímáni. Projevit něco jiného je nepatřičné, zavrženíhodné. A tak jsme si za mnoho let vytvořili popírání všeho, co se neslučovalo s očekáváním ostatních, přestali jsme být těmi, kterými skutečně jsme a stali se těmi, kterými ve skutečnosti nejsme… někdo míň, někdo více.

     Došlo mi, že co v sobě odmítáme, zasunujeme do stínu. Proč? Protože nás to tak naučili. Nevnímáme svou dokonalost a zároveň se snažíme popřít svou nedokonalost. A tak se stále zmítáme v amplitudách spokojenosti i nespokojenosti.  Hledáme to, kým skutečně jsme. Bojíme se přiznat své dokonalé já, protože nám namluvili, že to je pýcha. Bojíme se projevit své nedokonalé já, protože by nás odsoudili. Co nám tedy zbývá?  

     Kdo jsme? Jsme přece vším. Jsme temnotou i světlem, jsme mužem i ženou, jsem dokonalostí i nedokonalostí… Jsme Bohem, jsme láskou, duchem i hmotou, jsme životem samotným… Nejde jen o to, uvědomit si, kdo jsme, ale především přijmout to v celé velikosti. A dokud budeme rozdělovat, kým si dovolíme být a kým ne, pak nejsme celistvými. Být celistvý je přijetí své nedokonalosti skrze lásku, abychom došli k dokonalosti.

     Přijetím své temnoty skrze lásku vím, že jsem světlem. Přijetím ženy v sobě se stávám dokonalým mužem. Přijetím strachu v sobě vidím odvahu. To je princip duality, to je důvod, proč jsme zde. A tak se postupně učím s láskou přijímat svou nedokonalost, dovoluji si být nedokonalá, abych mohla poznat svou dokonalost. Přijímám svou temnotu, abych mohla být světlem, abych mohla být skutečně tím, kým jsem. A věřte, že tato cesta je nádherná, je osvobozující …  Stávám se postupně celistvou, stávám se láskou a život je mým přítelem.

 

copyright © 2013 Iva Radulayová

Článek je možno šířit či kopírovat k nekomerčním účelům, a to v nezměněné podobě a s uvedením autora.